One Curious Nightfall – byl pozdní večer…

Atmosféra by se v dnešní intimní (ale nikoliv erotické!) hře dala přímo krájet.

One Curious Nightfall

Dnešní hry mají problém s atmosférou. Tu válečnou nebo detektivní mají zmáklou možná moc dobře, ale na vykreslení čehokoliv jiného jim často nezbývají kapacity. Přitom podíváte-li se na klasická díla světového filmu či literatury, pojednávají často o osobních problémech do sebe uzavřených jedinců. Popisy či záběry krajiny berou dech, a to zápletka nemusí u vojenských spektáklů ani ležet. Ba naopak, skutečná dramata prakticky nikdy nenechávají své hrdiny zabíjet stovky oponentů. Videohrám kvůli svému zaměření na akci cosi podstatného uniká. Jedním z mála titulů, které se to pokoušejí napravit, je lyrická explorační hopsačka One Curious Nightfall. Jako pro většinu her tohoto poklidného žánru platí, že spíše než hráčem jste tu pozorovatelem udávajícím ději jeho vlastní tempo.

One Curious Nightfall

One Curious Nightfall

Za teplé podzimní noci se zde rozkresluje příběh mladé prepubertální dívky, která při svém bloudění krajinou objeví magický kámen. Namísto aby ho využila k vraždění monster (jak jsme zvyklí), se ho prostě rozhodne vrátit majiteli. Její cesta krajinou, zámkem i městem je v podstatě celým obsahem hry.

To znamená, že prim zde hraje grafika a rámování záběrů. Dle technik filmové kamery jsou mnohé lokace pojaty zcela jinak, než jsme v akčních arkádách zvyklí. Někdy obraz lemuje pouhou třetinu obrazovky, jindy holku sledujeme zdálky a dvakrát se dokonce opustí i obligátní záběr zboku. To celé díky detailně prokreslené grafice vytváří tklivou atmosféru světa, v němž je hrdinka (a hráč s ní) sama a opuštěna. Příznačné pro tento pocit je i to, že dívka (navzdory sukni posazené proklatě vysoko) působí nevinnějším dojmem než kojenec.

One Curious Nightfall

One Curious Nightfall

Tisíce existujících knih a filmů dokazuje, že explorační hry mají obrovský vyprávěcí potenciál. Většinová hráčská veřejnost je naneštěstí příliš navyklá roubovat hry do rozličných žánrových škatulek. Podobně jako v jiné explorační hře, Darkfate, se ale ve One Curious Nightfall hraje především na city, nikoliv pro necity. Jedna taková podvečerní procházka zaujme daleko více než deset běžných stříleček. Nezbývá proto, že autorům zatleskat, postesknout si nad minimem dialogů a chtít nášup. Něco podobného je totiž na scéně potřeba častěji.