Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

One Day, The World – jednoho dne se svět zbláznil

  7:13aktualizováno  7:13
Minimalistická arkáda s trošku neortodoxní atmosférou, příběhem a několika skutečně zákysovými místy.
65

One Day, The World

Platforma: Freeware
Výrobce: Ivan Zanotti

  • atmosféra
  • minimalistická grafika a retro pocit z hraní
  • některé pasáže jsou jednoduše šílené
  • po hratelnostní stránce velmi neoriginální

Stáhnout

One Day, The World

V mnoha směrech minimalistická arkáda v černobílé grafice a velmi neortodoxní atmosférou. Ta v této hře dosahuje vysokých rozměrů podivnosti a surrealismu. Pokud od ní odhlédneme, hratelnost, kterou One Day, The World představuje je poměrně tradiční.

One Day, The World
One Day, The World


Kolikrát se vám stane, že když se ráno probudíte z libého spánku, uvědomíte si, že se nacházíte v divné, rozsáhlé a především černobílé jeskyni? A navíc nemáte horní končetiny! To si pak asi každý uvědomí, že není třeba se strachovat, protože ještě sníte. Kdovíjak je to u hrdiny One Day, The World. Vydává se tedy na cestu, na jejímž konci leží Měsíc, kde sídlí bůh. Každý by chtěl slyšet odpovědi na existenciální otázky. Stejně tak protagonista. Přidává se k němu podivné levitující světlo a zbytek už je na hráči.

One Day, The World
One Day, The World


Autoři z My Madness Works (jejichž název mluví sám za sebe) udělali zvláštní hru. Atmosféricky zvláštně strnulou a šedivou arkádu s minimalistickou grafikou. Přítomnost pouze tří barev a jejich odstínů vyvolává krapet nostalgie a v kombinaci s vynikajícím ozvučením hráče doslova tahá za límec do poetického světa One Day, The World. Zvukový filtr, jakési přeskakování poškrábané vinilové desky, který zbarvuje celou hru do nádechu čehosi archaického funguje skvěle, stejně jako zvukové výlevy nepřátelských „stvoření“, které usilují o hráčův život. Sem tam se dokonce přistihnete, že ve vás hra vyvolává i kousek napětí či strachu a to především díky skvěle zvládnuté technické stránce.

One Day, The World
One Day, The World


Po té hratelnostní to až takový zázrak není. Hráč přeskakuje, co se dá, zabíjí, co se dá zabít a občas (vlastně velmi často) se zasekne, protože díra, kterou má přeskočit je přesně tak veliká, jako je ideální délka hrdinova skoku. To je samo o sobě celkem sadistické, ale na podobné praktiky si začínám v kontextu žánru plošinovek celkem i zvykat. Naštěstí se po každém bídném zhynutí objeví na okraji obrazovky, takže žádné opakování celých úrovní se zde neděje.

One Day, The World
One Day, The World


One Day, The World je dobrá plošinovka, či arkáda, chcete-li. Má skvělou, dosti surrealistickou a hloubavou atmosféru s nádechem trochy symboliky. Je to přemýšlivá, introvertní hra. Bůh ví proč mi připomněla atmosféru staré hry Berzerk z Atari. Nenabízí mnoho originálních myšlenek v oblasti samotného hraní, ale to je nakonec vlastně v pořádku. Proč pořád opravovat to, co je jednoduché a funguje? Tedy, kromě občas šílených problémů s překonáním některých z pasáží, které hráče mohou způsobit až nepříčetným. Jinak je One Day, The World rozhodně slušným „nášupem“ existenciální deprese. Doporučuji hrát, až bude venku zase sněžit a z mlhy by se dalo ukrajovat kávovou lžičkou.

Autor:


Hodnocení hry

Naše hodnocení

65 %

Hodnocení čtenářů

67 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 7 čtenářů

Nejčtenější

V morovém Plague by se mlha a napětí dalo krájet

Plague

Doktor s morovou maskou nespí ani v noci a zrovna vy máte smůlu, že se mu připletete do cesty. Pomůže vám hustá mlha...

V utopické From Ivan manipulujete lidmi pomocí přáníček

From Ivan

Podobně jako v Papers, Please, i tahle víceméně textová hra nastiňuje nepříjemnou realitu života pod dohledem totalitní...



Další z rubriky

V [REC] Shutter se vám bude pořád motat hlava. Doslova.

[REC] Shutter

Neobvyklá mechanika strachu v této jinak zajímavé hororové hře způsobuje, že pokud má hrdina strach, obrazovka se...

V logické The Polaroid si musíte dávat dobrý pozor na detaily

The Polaroid

Při prohlížení zašlých fotografií je dobré vnímat jednotlivé maličkosti, detaily, které vyprávějí. To je v The Polaroid...

Taktická City of the Shroud má nejpodivnější soubojový systém

City of the Shroud

Taktické strategie nemusejí být nutně klony X-Comu. Prapodivný příběh téhle hry předčí snad jenom sám soubojový systém,...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz