Operation: Invasion Evasion – hon na emzáky

3D vojenská strategie, v níž budeme bojovat proti příslušníkům mimozemských civilizací? Inu, proč ne! Takových her je tu jako šafránu, tak proč si jednu z nich pořádně nevyzkoušet. Ale není všechno zlato, co se třpytí...

Trojrozměrné realtime strategie tu na Plných Hrách nemíváme každý den. Upřímně řečeno si teď v tomto momentě nějakou další nevybavím, nicméně to neznamená, že tu již nějaká v minulosti nebyla. Operation: Invasion Evasion je jedním ze příspěvků vytvořených v relativně populárním jazyku DarkBasic, s nímž se jeho autor – Brit Andrew Vanbeck – snažil zaujmout porotce loňské soutěže sponzorované firmou Alienware. Nevím, zda se mu to povedlo či nikoliv, ale vzhledem k mým dosavaním poznatkům bych sázel spíše na druhou možnost... Ale nepředbíhejme a vezměme si vše pěkně popořádku.

Operation: Invasion Evasion je už od pohledu poměrně ucházející hra. Pod vaše velení se tu dostane skupinka čtyř vojáků, jejímž úkolem není nic jiného než mimozemská genocida, což se sestává z prostoduchého bloumání po určitých lokacích a zabíjení všech emzáků, kteří vám přijdou do cesty. Celkem si tu na nás autor připravil osm lokací, což je číslo vskutku malé, ale pro naše účely více než dostačující. Ptáte se proč? Inu, nevěřím totiž, že by se mezi vámi našel někdo, kdo by hru dohrál až do jejího konce, protože to je v mnoha případech o nervy.

Na samotném konceptu by nebylo nic tak špatného, vždyť vlastně velké procento realtime strategií tak nějak vynechává budovatelskou stránku věci a zaměřuje se pouze na boj. Nad tím vším však visí několik velkých červených ALE. Kohopak tu máme první? Á, ano, kamera. Ta selhává naprosto ve všech okamžicích, kdy je to potřeba a i proti vaší vůli zabírá to, co není třeba. Žel vůbec nechápu, proč se tomu tak děje. Prostě se čas od času zasekne a vy můžete dělat mermomocí cokoliv a ona se ne a ne hnout. Z toho důvodu to chce často obrnit své nervy a probudit v sobě schopnosti hodné telepata či jasnovidce, jinak si moc zábavy neužijete. K tomuto nešvaru se brzičko přidá další – totálně zmršený patfinding. Na to v praxi již narazíte hned v úvodní misi, kde je tábor ohrazený plotem. Jste-li vevnitř a rádi byste se dostali ven, nestačí jen tak kliknout někam mimo plot a spolehnout se na to, že tam vaši čtyři rozsévači smrti dojdou. Nedojdou. Vydají se totiž přes všechny překážky přímo k místu, které jste jim určili. A pokud jim náhodou v cestě stojí takový plot, jednoduše se o něj zaseknou a stále doufají, že jejich těla provedou iluzionistický kousek hodný mistra Coperfielda, projdou ocelovými oky a zcela v pohodě se objeví na druhé straně. Chyba lávky, vojáci moji, takhle by to skutečně nešlo.

Ač na první pohled vypadá Operation: Invasion Evasion velmi přitažlivě, po krátkém otestování zjistíte, že pěkná tvářička je asi taková jako přeslavná Potěmkinova vesnice – oku to sice lahodí, ale v praxi je to téměř nepoužitelné. Téměř říkám záměrně, jelikož věřím, že se najde skupinka odvážlivců, kteří si tuto hru rádi vyzkouší. Není sice vyloženě špatná a se zaťatými zuby a klidem budhistického mnicha se dá hrát, ale prostě k dokonalosti to má daleko. A co naplat, že tu najdete spoustu dobrých nápadů, jako je třeba management jednotlivých zbraní mezi vojáky nebo možnost jezdit džípem. V celkovém kontextu to díky mizernému zpracování, nulové AI vašich mužů i jejich oponentů a spoustě dalších mušek nedá nic víc, než jednu lehce podprůměrnou hru.