P.D. - detektivní (ne)adventura

Adventure hry jsou na poli freewarovek poslední dobou poměrně vzácné, což je také důvod, proč vám teď jednu z nich přinášíme. Až ji ale dohrajete, možná zjistíte, že jde o pravděpodobně nejrychlejší adventuru všech dob. Přesto díky své dokonalé grafice a zajímavé pointě stojí za to.

Když jsem na tuhle "v podstatě" adventure hru narazil, dlouho jsem zvažoval, zda je vhodné ji sem umístit. Její tvůrci své drobné dílko totiž používají spíš jako demo své práce, než aby jej rozšiřovali mezi veřejnost. Přesto jsem nakonec překonal rozpaky a rozhodl se P.D. zrecenzovat - už díky stylovému grafickému zpracování jde totiž o jednu z nejatraktivněji vypadajících freewarových adventur poslední doby. Jen kdyby byla o něco delší (ta adventura ne ta grafika :-)...

Základní zápletka je jednoduchá - váš charakter, jakési pochybné soukromé očko jménem Ed, přichází do hotelu, kde se má sejít s kolegyní Christine. Christine ale jaksi chybí a Edovi tedy nezbývá než hledat, kam asi tajné materiály založila. Trvat mu to nebude nijak dlouho, ale přesto na své cestě narazí na pár zajímavých překážek - zamčené hotelové pokoje, přiopilého recepčního či problém s výtahy. A když se konečně dobere kýženého místa, hra jednudše skončí. Jasné a přímočaré.

Jak jsem naznačil v úvodu, jedním z hlavních důvodů, proč by vás tahle adventurka rozhodně měla zaujmout, je její grafické zpracování. Ne že by nabízelo propracovaný 3D svět plný okouzlujících efektů a podobných maličkostí, ale přesto vypadá nadmíru atraktivně. S trochou fantazie bych si vlastně dovolil tvrdit, že tvůrci k vykreslování prostředí a postav používali obligátní Flash - a pak výsledek vložili do samotné hry. Ať už je to ale tak či onak, nic to nemění na tom, že jak hotel, v němž se pohybujete, tak postavičky (které jsou ve hře celkem dvě), především ta vaše, vypadají opravdu parádně. Tvůrcům prostě co do grafického zpracování hry nejde absolutně nic vytknout.

Negativní kritiku, kterou jsme ušetřili v souvislosti s vizuální stránkou hry,  můžeme ovšem směle uplatnit ve vztahu k její hratelnosti. P.D. je především freewarovkou neskutečně krátkou. Stačí doslova pár minut hraní, inteligence houpacího koně k vyřešení několika "zapeklitých" logických problémů a voilá - jsme doma. Dalo by se to pochopit, pokud by tvůrci tuto hru označili jako demo (což udělali) a netvrdili, že "vlastně tak nějak jde o plnou hru". K dobru jim sice lze přičíst, že informaci o statutu hry (a jejímu účelu - tedy prezentaci vlastní práce) je možné si přečíst v readme souboru, dolů tvůrce zase stahuje fakt, že tuhle hříčku už běžně distribuují webové magy příbuzné Plným hrám.

Pokud budete adresář se spoustitelným souborem charakterizujícím samotnou hru blíže zkoumat, možná narazíte i na soubor winsetup.exe, kterýžto (už podle názvu) slouží k nastavení různých blbůstek souvisejících se samotnou hrou. Vhod přijde především možnost přepínat mezi full screen a "okenním" zobrazením a stejně tak i volba grafického rozlišení. Nabídnutá rozlišení jsou mimochodem svými rozměry poměrně netradiční - ostatně uvidíte sami. Dále se nabízí výběr zařízení, které bude použito pro přehrávání zvuků a MIDI melodií, výběr jazyka (který zatím není funkční) a v Advanced módu, který vyjede po kliknutí na stejnojmenné tlačítko najdete ještě jednu volbu - nastavení megabytového rozsahu paměti, kterou si pro sebe hra může bez obav uzurpovat. Platí samozřejmě známé pravidlo, že čím víc paměti hře svěříte, tím rychlejší bude, ale tím méně budete mít zároveň zbývající RAMky k dispozici.

Hru samotnou mimochodem doprovází chytlavé MIDI melodie a obecně taková pohodová atmosféra, takže ji nelze nedoporučit všem pohodovým hráčům, kteří se u počítače nechtějí lekat, bát a napínat, ale spíš trochu potrápit svou šedou kůru mozkovou. Pokud mezi takové relaxáře patříte i vy, nemáte nad čím váhat - už proto, že tahle hříčka zabírá pouhé 2 megabyty místa.