Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paddix - pinkání jako o život

  12:00aktualizováno  10:20
Pinkání je zřejmě z nějakého nevysvětlitelného důvodu značně magickou činností. Už od dob vůbec prvních počítačových her se periodické vycházení nejrůznějších mutací Pongu stalo neodmyslitelnou součástí světa virtuální zábav - jednu z nich vám přinášíme dnes na Plných hrách.

Paddix

Platforma: Freeware
Výrobce: Gisbert Müller

Stáhnout

Vždy když se ke mně nějakou čirou náhodou dostane hra s tak jednoduchou pointou a zpracováním jako Paddix, musím se vnitřně potýkat se dvěma dilematy. Jednak tím, které mi vskrytu duše našeptává, že taková hra ani nestojí za zrecezování a bylo by mnohem lepší ještě pár chvilek obětovat dalšímu hledání, a jednak prakticky neřešitelným problémem, jak zaujmout čtenáře popisem takové hry celou normostranu textu. Duše novinářova je ale prodejná a pro blaho čtenářovo by se i ďáblu zaprodala (to už ale zabíháme do extrémů :-), a tak většinou raději zabaví čtenáře povídáním o počasí, než hloubáním v nedostatcích dané hříčky.

Paddix je ve své podstatě remakem prapůvodního Pongu v prakticky nezměněné podobě. Jinými slovy, jde o variaci Arkanoidu, s druhou odpinkávací pálkou místo obligátních barevných cihliček. Zatímco pálka nacházející se ve spodní části obrazovky máte pod kontrolou výhradně vy, kontrolu nad druhou z nich má plně v rukou počítač. V prostoru mezi vaší a protilehlou stranou ohrazení herní obrazovky se podle evidentně nepříliš logických fyzikálních pravidel pohybuje malá kulička, kterou musíte jakýmkoli dostupným způsobem propašovat za oponentova záda (předesílám, že způsobů je toliko jeden).

paddixPřechytračit oponenta rozhodně není věc nijak snadná. Narozdíl od lidských notoricky nepřesných chapadel je totiž počítač až vražedně přesný a jediným jeho nedostatkem je pomalý pohyb do stran. Znamená to, že musíte kuličku odpinknout pokud možno v co nejostřejším úhlu směrem ke zdi a doufat, že oponent se za ní bude aktivně a marně honit a že nakonec skončí přinejmenším pár pixelů před hranou jeho odpalovací plochy. Bohužel, logika, jíž se odpalování oné kuličky řídí, je stejně nejasná a nesrozumitelná jako logika jejích odrazů od prvků ve hře obsažených (oponentovy pálky, zdí atd.) a dosažení ideálního úhlu je tak často mnohem víc dílem náhody než skutečného úmyslu.

K technickému zpracování toho tentokrát mnoho říct nelze. Graficky je hra na úrovni slabšího průměru, což ostatně potvrzuje i jen letmý pohled na její velikost čítající pár set kilobytů. Její podstatnou výhodou je kompatibilita s dvoutisícovou verzí Wokýnek, která je v poslední době na poli freewarovek spíše výjimkou (a vzhledem k tomu, že všechny mnou recenzované hry testuji právě na zmíněném operačním systému, můžete si být jistí, že kompatibilita s W2k se týká každé z nich). Hudební stránka hry je taková.. no.. ehm.. žádná :).

V základním menu, které jsem si pro tentokrát zákeřně nechal až na samotný závěr recenze, najdete toliko tři základní volby, zastupující tři různé obtížnostní úrovně. Pro začátek vřele doporučuji držet se při zemi, nedeptat se zbytečně neustálými prohrami proti mnohem šikovnějšímu oponentovi a raději zvolit ten nejzákladnější a v rámci možností také nejsnadnější stupeň. Ostatně i on je dostatečně frustrující.

Cílem hry je, jak jinak, dovršení patnáctibodového ohodnocení (tj. nutnost patnáctkrát dostat kuličku za oponentova záda). Hra po skončení každé partie propočítá na základě času potřebného k dovršení onoho zmíněného skóre celkovou hodnotu bodů, kterými vás za váš jistě strhující výkon odmění a danou sumu přidá do žebříčku nejvyšších dosažených výsledků na úvodní stránce. Snadno se pak můžete prostřednictvím emailu a Internetu podělit o své úspěchy s přáteli či jinými hráči Paddixu.

Patříte-li mezi příznivce arkádových "soutěžních" her, možná vás Paddix zaujme. Přestože se jedná o veskrze jednoduchou hříčku, rozhodně se může pochlubit i několika slušnými devizami - ať už půl megabytovou velikost, tak třeba i zajímavým designovým pojetím. Nelákalo-li vás nikdy bezdůvodné a stereotypní pinkání ze strany na stranu a ping-pong pokládáte za nejnudnější činnost na světě hned po (od/re)instalaci Windows, asi byste se měli podívat o dům dál.

Autor:


Nejčtenější

Oolite je bezedná studna vesmírné zábavy ve stylu Elite

Oolite

Vesmír Oolite je téměř nekonečný, stejně jako počet hodin, které v něm můžete prožít. Jen pozor, hra je retro v každým...

RoonSehv: NeTerra je po všech stránkách dokonalé dobrodružství

RoonSehv: NeTerra

Jedna z nejslavnějších adventur zdarma? Ne tak docela. RoonSehv je jen kopie Mystu. Ale zato v každém ohledu...



Další z rubriky

Not Alone je plný atmosféry a také obskurních hádanek

Not Alone

Co může být větší horor, než opuštěná nemocnice s nesmrtelným monstrem? Co takhle opuštěná nemocnice s nesmrtelným...

Peace-Keeper je nepřetržitá a brutální řežba

Peace-Keeper

Skvělých 3D akcí je mezi Plnými Hrami pomálu a Peace-Keeper je o to cennějším přírůstkem. Krvavá a rychlá akce se tady...

V psychoanalytické The Shape On The Ground nejste hráč, jste pacient

The Shape On The Ground

Máte sklony k sadismu, depresi, nebo jste jinak sociálně nestálí? The Shape On The Ground není hra, ale psychologický...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz