Painajainen - ve snu je všechno možné

Někdy je s recenzováním kříž.. Třeba u týhle hry nedokážu její jméno ani vyslovit, natož o ní něco kloudnýho napsat. Ono taky dohrát normální vykrádačku Seikluse a toho, co mohlo bejt z Vellely a přitom si zachovat alespoň částečnej nadhled, není úplně snadný. Je sice moc fajn, že to Virtanen hned zkraje přizná, ale co s takovou věcí? Všichni milovníci Petra Pana rychle sem! Budeme létat.

Podtitul dnešní recenze není můj výplod, touto otřepanou a snad rádoby působící větičkou, se nám snaží autoři hry vysvětlit, jak se to má se sny a že jeden z nich můžeme právě prostřednictvím jejich titulu prožívat.. No, nevím jak vám, ale mě se o lítání ještě nezdálo. Většinou v mých snech jen stojím u bufetu, nebo chodím v parku a bavím se s lidmi, které jsem nikdy neviděl, ale disponují osobností některých mých přátel.. Jenže, to už jsme někde úplně jinde a pravdou zůstává, že tuhle otřepanou povídačku o snu lze použít jako dobrou záminku proto, aby se nemusel vymýšlet žádný příběh, vždy. Prostě jdi, seber klíče a otevři bránu ze snu, ve kterém tě uvěznil démon. Tak zní celá pointa příběhu a současně váš cíl. Myslím, že by kvůli tomu vůbec nebylo třeba vytvářet to asi pětiminutové intro, ve kterém se nic neděje, spíš jen pořád čekáte až obrázek ztmavne.

Se samotnou hrou se to má naštěstí o dost lépe. Byť se to tak ze screenů nemusí jevit, háv relativně nerozsáhlého světa, v němž se budete po zbytek hry pohybovat působí velmi hezky a zalahodí oku každého infantilnějšího jedince. Nešetřilo se ani na různých efektech, takže je o vizuální vjemy rozhodně postaráno. Právě sny patří k velmi podstatné části hry, neboť samotné řešení hádanek uvnitř světa je poměrně banální. Vždy jde v podstatě o to, nalézt jednu ze světlušek, jež vás obohatí o novou schopnost s jejíž pomocí dosáhnete všech bodů pro získání příslušného klíče. Krom rozsvěcení hvězd na obloze (pamětníci znělky slovenského večerníčku by zaplesali) však puzzly nepřináší nic zvlášť originálního a ani jejich obtížnost není tak vysoká, aby jejich vyřešení přineslo kýžené potěšení intelektuálního libida.

Byla-li by hra určena mladší hráčské obci, proti náročnosti hádanek by nešlo vznést obvinění, jako taková by ovšem nesměla obsahovat zmíněný úkol s rozsvěcením hvězd, který představoval i pro mé, natož pak pro dětské, nervy přehnanou zátěž. Setrvám-li ještě krátký okamžik ve špinění počinu bratří Virtanenových, musím konstatovat, že tak nevkusně volený hudební podkres do hlavního menu, jehož agresivita by ze spánku vytrhla každého a to bez ohledu na to, vězní-li jej v něm démon, jsem dlouho neslyšel. Na obranu však nutno zmínit, že samotné hudební motivy ve hře se za snové považovat lze. Zvuky moře, kosatek a racků pak působí tím vůbec nejlepším dojmem, o to víc ovšem zamrzí skutečnost, že ony skřeky vyluzující zvířata u vody chybí.. Řeknete si: "Detail", ale právě na takových stojí a padá kvalita her jako jsou tyto průzkumové plošinovky.

Celkem vzato není Painajainen nic jiného než slabý odvar Seiklusu. Nelze mu sice upřít určité kouzlo, jež mu přiráží pár bodů k dobru, faktem však beztak zůstává, že naprosto žádným způsobem neobohacuje současné vody freewareu, byť by se tak rád tvářil. Připočtu-li navíc bugy jako občasné zasekávání panáčka na přechodech mezi lokacemi, či "nedoléhající" okraj pravého rámu herního okna, jistě všichni pochopí, že hodnocení pouhých šesti bodů z desíti je tím největším milosrdenstvím. Dal bych s chutí pět, bohužel je současný herní průměr tak slabý, že si toto hodnocení i taková hra nezaslouží.