Princip dvou proti sobě stojících tanků, červů či jiných tvorů, kteří po sobě metají různé zkázonosné střely po různým úhlem, různou silou a za různé rychlosti a směru větru, je starý skoro tak, jako samy počítače. Pamětníci si jistě vzpomenou na qbasicové Gorily, jednu ze základních her přikládaných k tomuto prehistorickému operačnímu systému, herní kmeti si vybaví několik titulů z osmibitů – a většina jen trochu služebně starších pařanů z paměti vyloví minimálně Scorched Earth. Tato klasika svého žánru nabízela tankové souboje až v deseti lidech, a to za pomoci rozmanité škály zbraní od napalmu až po raketomet, jednoduchost na pochopení a přitom návykovou hratelnost. Princip skorčíků pak okopíroval Team 17 v ještě mnohem úspěšnější sérii Worms, která přidala humor, roztomilou grafiku a pořádně ulítlé zbraně. A pak tu byla pochopitelně celá řada klonů, povětšinou freeware.
Mezi ně se řadí i poměrně nová hra Parabolic od slovenského týmu Free Vision, člena skupiny CZ-ONE. Vše je dílem jednoho člověka, od grafiky až po engine či zvukové efekty, přesto hra působí uceleně, skromně a přitom hotově. Nevyskytují se žádné bugy a herní systém, ač oproti Scorched Earth dosti zjednodušený, funguje výtečně. Konkrétně jde o to, že se v jedné ze čtyř dostupných map utkávají dva lidští hráči (umělá inteligence implementována nebyla). Každý z nich ovládá jeden tančík, který může střílet cosi asi nejpodobnější dělovým koulím. Vždy ve svém tahu musí hráč zvolit úhel, pod jakým vystřelí, sílu, jakou do rány vloží – a vše ještě upravit dle momentální síly větru vtipně vyjádřené obláčky plujícími různou rychlostí v horní části obrazovky. Pakliže se povede protivníka zasáhnout, odečte se mu něco málo procent zdraví a hra může pokračovat až do konečné destrukce jednoho z rivalů.
Aby hra nebyla tak brzy stereotypní, nabízí taktéž několik power-upů, které se objevují náhodně na různých místech obrazovky. Sebrat je lze úspěšnou střelou, takže hráč s minimem zdraví určitě půjde po lékárničce jako slepice po flusu, to ale zdaleka není jediný zlepšovák k mání. Zlepšení síly a průraznosti střel také není k zahození, stejně jako ostatní bonusy. Celou akci doprovázejí jednoduché zvukové efekty, grafické zpracování je spíše schématické a ve hře prakticky absentují animace – pohybující se obláčky jsou dělány pouze scrollingem, totéž platí pro střely a žádný jiný objekt na obrazovce nemění svoji pozici, tvar či barvu. Na druhou stranu, příjemné je rozlišení 800x600, stejně tak hlavní menu je řešeno vkusně.
Zatím se recenze nesla v pozitivním duchu, Parabolicu se však taktéž nevyhnuly některé chyby. Asi nejvážnější je absence náhodného generování map. Čtyři jsou prostě málo a doba hraní se tak stává značně omezenou. Bohatší mohla být skladba zbraní, v ovládání trochu otráví, že si hra nepamatuje poslední úhel, který hráč zadal, ale je třeba vždy šipkami odhadnout úhel znovu. A konečně jedna malá technická chybička, která se čas od času u freewarovek objevuje: hra sice po vypnutí vrátí zpět standardní pracovní rozlišení obrazovky, obnovovací frekvence ale zůstane na nepříjemných šedesáti Hertzích a je nutné ji ručně vrátit zpět na rozumnější hodnotu.
Celkově tak lze Parabolic hodnotit jako příjemnou, leč ničím zvlášť výjimečnou hru inspirovanou klasickým Scorched Earth. Rozjezd nového týmu je to ale rozhodně sympatický…
