Pax - pac-man s vynikající hudbou

Kde se vzal, tu se vzal, je tu další z pokusů o remake Pac-mana. Tak mu věnujte pár minut, zvláště pokud jste začínající programátor. Úvodní řádky jsou věnovány nepřímo právě vám. A pokud jím nejste, čas mu stejně věnujte, jelikož je zde postaráno i o multiplayerovou zábavu. Pokud jste výhradně samotáři, nevadí... jen do toho!

Ani to tak dlouho netrvalo a máme tu k recenzi připraveného dalšího Pac-Man klona. Legendární pradědeček Pac by měl ze svých potomků a následovníků jistě velkou radost. Jeho předností je totiž jednoduchost jak z hlediska pochopení principu, tak také ohledně rozsáhlosti počítačového kódu. Někdy se vžívám do kůže právě začínajícího programátora, který den co den sedí u počítače s kruhy pod očima a dumá: “Tak, umím pár základních příkazů a chtěl bych vytvořit nějakou zcela novou, tvůrčími nápady oplývající hru.”Pustí se s vervou do díla a najednou zjistí, že by sice měl námět a podobné náležitosti, ale po té programové stránce mu ještě spousta věcí chybí. Sice nerad, ale pustí se do výtvoru jiného, mnohem jednoduššího. A tím bývá většinou právě klon Pac-mana či neméně slavného Tetrisu. Na internetu se návodů na téma “Udělej si svého Pac-mana.”nachází nespočet. Tvůrce potom vymyslí nový grafický háv, přidá hudbu a je zcela hotovo. To se mu moc líbí. Zůstává otázka, zdali se jeho výtvor dá hrát. A od toho jsme tu my, recenzenti, abychom to posoudili.

Přeskočme nyní tuto silně teoretickou stránku. (Já se na programování jakéhokoliv klonu opravdu nechystám.) Při svém pátrání po nových úlovcích na freewarovém poli (procházím jej každý den) jsem objevil další (nevím už kolikátý) přírůstek do této legendární, dá se směle říci, rozvětvené dynastie. Rozvětvené proto, že první potomek se drží zaběhnuté principové linie a druhý se nebojí ji obohatit o nějaký ten nový prveček, jež hru může obohatit, či ji náležitě pošpinit. Tento prvek se ale vždy hodnotí subjektivně (a musím za sebe říci, že velmi těžce).

Přírůstek se jmenuje velmi sympaticky Pax. (Už jste někdy viděli tento typ hry bez klasické slabiky “Pa” v názvu? Pravda, jednou se takový objevil, ale je to zřídka kdy.) A nemá se za co stydět. Už podle screenshotů jsem věděl, že si ho musím zahrát, že vypadá hodně dobře. A nezklamal mě. Zmiňovaný nový grafický kabátek je naprosto precizní, a je to jakýsi skate styl. Moc se mi líbí.

Proč se o něm ale rozepisovat, posuďte po přečtení recenze sami. Zajímavější je se zmínit o možnosti multiplayeru (věc, jež se zde nevidí příliš často). Sestra právě není doma, čili ho opět nemohu vyzkoušet, snad v některé z příštích recenzí. Takže sucharsky zůstávám u popisu singleplayeru. Ten je ale velice zajímavý, jelikož nabízí hned pět úrovní obtížnosti, tuto možnost si u žádného klonu nevybavuji.

Jinak je vše při starém, opět můžete prožít ten svíravý pocit, kdy jste obklopeni nepřáteli ze všech stran, a již nemáte možnost spásně uhnout do jiného směru. Po takovýchto situacích je pro mě velmi těžké večer usnout.

Pro tvořivé duše je připojen velmi jednoduchý editor úrovní, který pochopí snad úplně každý, vše je totiž naznačeno obrázky. Jediné, co mě mrzí, ale to je jen moje chyba, že v něm neumím vytvořit nápisy, ale vám to jistě půjde lépe.

Co si musím nechat na konec jako třešinku na dortu, je Paxova hudební stránka. Je naprosto vynikající, nevím, jestli je odněkud vzatá, či si ji autor udělal sám, ale rád bych mu za ni touto cestou poděkoval. Sám jsem totiž amatérský hudebník (lépe řečeno, zkouším si porozumět z různými samplovými trackery), a hudba z Paxe má v sobě hojné elektronické prvky spojené s melodičností. Prostě nádhera. Je jí ale trochu málo. Události jako “Level Done” či “Game Over” jsou doprovázeny také velmi dobrými kytarovými riffy.

Pax je dobrá zábava a ani příliš nevadí, že je zase variací na otřepané téma. Zde se představuje v jednom z nejlepších provedení, jaké jsem kdy měl tu čest hrát.

P.S: Odpůrci Pac-manů, doufám, že jsem vás touto recenzí příliš nepopudil! Jestli ano, v tom případě prosím laskavě za prominutí :-).