Penguin Panic – tučňákovo dobrodružství

Chcete-li se v těchto horkých dnech zchladit do zimních tónů laděnou jednoduchou arkádu s tučňákem v hlavní roli, směle postupte dále. Připravte se však na to, že se hra až nezdravě podobá řadě klonů Maria.

V těchto parných letních dnech jistě jako chladivé osvěžení s otevřenou náručí přivítáte titul, odehrávající se na věčně zamrzlém a měkkou sněhovou pokrývkou posypaném pólu. Pokud by se vám snad jednoduchá arkádová hopsačka Penguin Panic nezalíbila, můžete sáhnout kupříkladu po precizně zpracovaném a neméně chladivém Tux Tacetu, či třeba prvních třech velice zábavným dílům série Yeti sports, které si i mezi čtenáři Plných her našly velkou spoustu hráčů, kteří její jednoduchosti a chytlavé hratelnosti naprosto podlehli.

Spousta vývojářů freeware her častokrát zatracuje jednoduché prográmky, které jsou pro tvorbu arkádových titulů přímo určeny. Mezi nejznámější a velice hojně využívané patří zejména nizozemský Game Maker. Je sice pravda, že valná většina her vytvořených za pomocí tohoto programu, jsou nehratelné a vizuálně nepřitažlivé slátaniny, nicméně právě Penguin Panic je zářným příkladem toho, jak zajímavá a hratelná hra se dá jeho prostřednictvím vytvořit.

Příběh Penguin Panic není nikterak nápaditý či novátorský. Na začátku je na vás přichystáno krátké intro, jehož prostřednictvím se stanete svědkem únosu velké tlupy tučňáků. Bezohlední lovci však byli neopatrní a zanechali na pevnině jednoho z nich, shodou okolností nejspíše toho nejstatečnějšího. Ten se totiž po výukové lekci, v níž je mu do krve vpuštěno několik málo užitečných informací prostřednictvím primitivní výukové dráhy, rozhodne, že je zachrání. Zde je teprve hráči vštípeno, co všechno takový tučňák dokáže.

Příběhem tedy hra nijak zvlášť neosloví, bohužel tomu bude nachlup stejně také se samotným konceptem. Ten jako by z oka vypadl některému ze stovek méně či více povedených remaků se stařičkým Mariem v hlavní roli. Pouze prostředí, hlavní hrdina a kopa nepřátel – to jediné bylo změněno. Jakýkoli nový nápad či pokus o zakomponování nového prvku do zaběhnutého konceptu se ani zdaleka nekoná. Za začátku je vaším úkolem ujmout se drobného tučňáka, který však po sežrání chutné čerstvé ryby před vašima očima o poznání vyroste, což mu dovoluje rozbíjet ledem prolezlé zdi. Natrefí-li na své cestě na rybičku další, bude mu do vínku přidělena také možnost vrhat po nepřátelích sněhové koule. Pokud však touto možností zrovna neoplýváte, budete se muset spokojit s likvidací klasickou, tedy zašlapováním nepřátel. Při splnění některého z levelů se posunujete dál po mapě, která vám byla přidělena hned na samotném počátku vašeho putování s tím, že na jejímž konci by měli údajně netrpělivě vyčkávat vaši přátelé. A jak to dopadne? Uvidíte sami.

Dojmy z celkového zpracování hry jsou vcelku rozporuplné. Na jednu stranu oplývá Penguin Panic dostatečně detailní grafikou, nicméně všichni nepřátelé na mě působili dosti odfláknutě a svým stylem do hry příliš nezapadali. To je však jen malá moucha. Máte-li tedy chuť dopřát si již tisící, leč stále chytlavý a hratelný klon Maria v poněkud odlišně pojatém chladivém kabátku, je Penguin Panic pro vás jako dělaný.