Perils of Poom – rozluštěte záhadu

Jednoduché, ale poměrně zajímavé a napínavé dílo se spoustou zvratů a zápletek. Takhle nějak má vypadat správná adventura. Ale co zbytek? Dá se pochválit hudba, grafika nebo vizuální zpracování?

Bylo by to ale nespravedlivé, kdyby se v týdnu plném adventur nenašla jediná hra, která by nebyla popoháněna Adventure Game Studiem, který však v porovnání s WME začíná nepochybně a nevyhnutelně ztrácet (viz. bizarní kousky Dr. Bohuš nebo Mrtvé Město a jeho očekávané pokračování). Ale např. šéfka Marion Software vytlačila z AGS poměrně hodně, ale přeci jen je den ode dne větší a větší konkurence. Už na začátek musím konstatovat, že se Perils of Poom nemůže se zmiňovanými WME tituly ani trochu rovnat. Srovnejte si Dead City s tímto dílem. Už jen prehistorická grafika nemá šanci udělat Poomu alespoň špetku zvučné jméno. Grafiku si ale necháme na konec a podíváme se nejprve na základní aspekty.

Nejdůležitější je u adventur příběh, nějaká zápletka, moře zajímavých dialogů a občas i ten happy end. Dnešní Perils of Poom nezaostává ani v jednom. Příběh je okořeněn neustále se přidávajícími zvraty a samozřejmě logickými hádankami. Ty ale nejsou tak nevyřešitelné jako u jiných titulů. Ať už s pomocí (anglického) návodu, či bez něj se dá celá hra přelouskat za chvíli a bez zbytečně přetažených šedých kůr mozkových. Vesměs je potřeba najít klíček od zamčených dveří, jindy minci k odšroubování ventilačních šachet atd. Náročnější adventuristé si dvakrát libovat nebudou, ale naopak jednoduší hráči budou velmi nadšeni.

Nastává tedy čas vrhnout se na grafické a vizuální zpracování. Jedním slovem prehistorické a místy opravdu hanebné. Nejenže má okno pouhopouhých 320*240, ale navíc se na některé video ukázky nedá ani pohledět. Což to. Kdybych ten nechutně dlouhý a ošklivý úvod mohl alespoň přeskočit. Bohužel to ale nejde. Hra samotná má velmi jednoduchou grafiku, ale naštěstí se na to dívat dá. Součástí je dokonce několik animací, takže ve většině sektorů nepocítíte mrtvo a to je přeci důležité. Musí to žít.

Hudba také není zrovna aspekt, za který bych položil ruku do ohně. Vy, XPčkáři ji možná ani nerozjedete (je třeba nalézt nějaký program, který to řeší), ale o nic zásadního nepřicházíte.

V případě Perils of Poom vlastně nepřicházíte vůbec o nic. Onen zmiňovaný příběh, zápletky a další drobnůstky hru dostatečně oživují na to, abyste ji alespoň jednou dohráli. Pakliže tedy překousnete šíleně zastaralou grafiku a nezrušitelné a ošklivé animace, má PoP alespoň malou šanci, že si najde vaši přízeň. Jestli jste nehráli Mrtvé Město, zapomeňte na Poom a honem si jej stáhněte a zahrejte. Vřele ale doporučuji uživatelům velmi slabých sestav (386).