Ten je na první pohled od Pěti kouzelných amuletů odlišný a to hned v několika zásadních věcech. Na první pohled zůstalo vše nezměněno – opět se tedy setkáváme s příjemnou 2D ručně kreslenou grafikou, která nás však již protentokráte neuvede do příjemného fantasy světa, nýbrž nás uvrhne do kruté reality, přesněji řečeno na první pohled normálně vypadající kanceláře vývojářské firmy. Té šéfuje dominantní Helga, jež má uprostřed kanceláře svůj vyvýšený trůn, aby na své tři podřízené pěkně viděla.
Další odlišnost oproti Pěti kouzelným amuletům je, že se jedná o čistou parodii – žádný vážný příběh a složitá zápletka. Od začátku do konce má hra tak maximálně polechtat vaši bránici a někdy vás snad ještě možná donutit k zamyšlení nad absurdností dané scény. Recese se tedy povedla dokonale a už ve chvíli, kdy v úvodním intru shlédnete Helžino barvité vyprávění týkající se její úchylky na krvavé hry bude vám jasno, že se autorům recese skutečně povedla. Pochválit je třeba také některé hlášky, které během hraní zazní. Ovládání je pak klasické, jako v každé point&click adventuře. Vystačíte si tedy s vlastním myšítkem, kde klikem pravým tlačítkem vyvoláte menu v němž se nachází trojice vesměs klasických akcí doplněných jednou netypickou, jíž je bičování – což jen podtrhuje Helžiny agresivní sklony, které budou na závěr hry dovedeny k dokonalosti.
Při zmínce o závěru hry rozhodně není od věci napsat, že se můžeme těšit hned na dva možné konce, což záleží na vašem vlastním rozhodnutí. Společně s tímto pak souvisí také jedna nepříjemnost a sice celková délka hry. Ta vám totiž vystačí doslova jen na několik málo minut – k dispozici jsou totiž pouhé dvě lokace. I přes to je Pět vražedných démonů podařenou hrou, která snad jako na jediné doplácí právě na onu přílišnou krátkost.