pIšQorky – vzpomínka na základku

Tužku a čtverečkovaný papír vyhoďte. Ve hře pIšQorky je nebudete potřebovat. Jedná se sice o klasickou hru piškvorky, tentokrát se však odehrává na obrazovce vašeho počítače a to mi věřte, že to není žádná sranda.

Na mojí povinnou školní docházku vzpomínám se smíšenými pocity. Na jedné straně byla řada kantorů, kteří by si zasloužili rychlou smrt a pak se jen donekonečna smažit v pekle a na druhé straně jsem poznal i pár pedagogů, na které nikdy nezapomenu právě pro jejich dobré vlastnosti a klady. Se spolužáky to bylo obdobné. Některé jsem měl v oblibě více, jiné méně. Vystřídal jsem tři základní školy a poznal poměrně dost lidí. Poslední z těchto škol se od těch předchozích značně lišila. Sice jsem zažil už dříve, že žactvo dělalo neuvěřitelný bordel, ale na té poslední byly kantoři doslova tyranizováni samotnými teenagery (tedy námi). Jeden spolužák si zapálil v hodině cigáro. Druhý posprejoval lavici nějakou hořlavinou a pak ji před kantorem nechal plát, zatímco on se raději koukal na své hodinky a vyčkával zvonění, aby mohl, co nejdříve, vypadnout z naší "ďábelské" třídy. Jednou učitelka zabavila spolužákovi mobil. Na což on reagoval slovy "vrať mi ho ty pí**". To si pedagožka nechtěla nechat líbit a rozhodla se mu napsat do třídnice poznámku. Stihla ale jen otevřít třídní knihu a už u ní stál dotyčný student. Mobil si vzal, strčil ho do kapsy, pak objal učitelku kolem ramen a řekl: "Víš co? Nakresli si tam domeček." Kantorka vyběhla ze třídy a do konce hodiny už se nevrátila. Každý si dělal, co chtěl. Chodil domů, kdy chtěl a tak nám škola poměrně rychle utíkala. Bylo pár učitelů, kteří byli v pohodě a poměrně slušně to zvládali nebo se snažili přehlížet naše "mírné" neplechy, což pro ně samozřejmě znamenalo, že nedostávali takovou palbu nepříjemností jako ostatní, ale moc jich bohužel nebylo. Naše rebélie nám umožňovala dělat všelicos v mnohem větší míře, než na jiných školách, třeba každý den několik desítek minut hrát piškvorky.

Na staré časy strávené v lavicích nám pařanům umožňuje zavzpomínat softwarový produkt od ShitSoftu. Týmu, který nepatří ani k nejstarším, ani k nejmladším. Týmu, který má na svém kontě už několik pěkných hříček. Většinou se jedná o předělávky malých, ale léty prověřených games (a to nejen počítačových). Vznikly tak hry jako například Pexeso nebo dnes představované Pisqorky. Takových remaků bylo sice vytvořeno již na tisíce, ale jen si představte, kolik jednou bude existovat klonů jiných legend, jako například Bouldera Dashe nebo "super Maria", když už dnes jich je skoro nepočítaně.

Dnešní piškvorkový program běží v grafickém režimu Dosu a není veliký. Zabírá i s ikonou jen něco málo přes 83 kB, což znamená, že je oproti svému pexesovému bráškovi o 320 kB menší. Ovšem na druhou stranu je to pochopitelné, protože k pexesu je potřeba mnohem více obrázků než k piškvorkám. To ovšem neznamená, že by byly piškvorky méně zábavné. Právě naopak, piškvorky mohou být minimálně stejně zábavné jako pexeso a přitom vám k nim stačí jen čtverečkový papír a tužka.

Myslím, že se najde jen málo lidí, kteří pravidla piškvorek neznají. Přesto se pokusím zopakovat, o co v této hře vlastně jde. V běžném životě se hraje, jak jsem již uvedl, na čtverečkovaném papíře. Střídají se v ní dva hráči. Každý z nich má svůj symbol. Tyto symboly na střídačku vpisují oba hrající soupeři do čtverečků na papíře a snaží se vytvořit pět svých vedle sebe umístěných symbolů v jednom ze směrů osmisměrky. Zároveň se snaží svými symboly zatarasit cestu protihráči při vytváření jeho řady symbolů.

Dnešní hra Pisqorky umožňuje piškvorkový souboj proti PC nebo proti živému soupeři. Můžete si nastavit svůj symbol i symbol soupeře (a nemusí se jednat jen o křížek či kolečko), lze si zvolit i barvy. Obtížnost není ani vysoká ani lehká. Několikrát se mi povedlo počítač porazit a věřím, že s tím nebudete mít problémy ani vy. Proto neváhejte a stahujte Pisqorky, dokud jsou na skladě.