Pizdjoski - český pokus o Counter-Strike?

Jednou z mála her, která si zakládá na ruském názvu, je (ne)akční Pizdjoski. Autoři pocházejí z Česka, název hry je v ruštině a samotné herní interface je psáno v jazyce anglickém. No co dodat, tato freewarovka je opravdu totálně ztřeštěná!

Upozornění na hru Pizdjoski nám přišlo do redakční pošty a přestože email byl psán česky, po stažení hry jsem byl nemile překvapen. Gameska, přestože pochází od autorů z České republiky, je psána plně v jazyce anglickém s tím, že ani ruskými slovy autoři nešetřili. Naproti tomu, českých slov byste příliš nenašli. Zklamán a potěšen (kvůli angličtině ji nejspíše notná dávka čtenářů zavrhne, na druhou stranu, freewarovka se dostane i na zahraniční servery s plnými hrami a zahraje si ji tak mnohem více hráčů) jsem se tak pustil do zkoumání smyslu a podstaty hry.

Jediný smysl hry je obsažen v pravidlech módu Capture the Flag, kdy máte za úkol ukořistit vlajku nepřítele a přepravit ji na své domovské stanoviště. A právě o tomto je Pizdjoski. Kdo by však čekal nějaké akčnější pojetí celé hry, odejde zklamán, neboť tím se tato "akce neakce" pochlubit opravdu nemůže.

Druhým zjištěním, tentokráte však více pozitivním, bylo menu, které je značně rozsáhlé. Abych však alespoň trošku objasnil o čem že hra vlastně je, uvedu malý příklad. Představte si Counter-Strike převedený do textové podoby a výsledek spojte s klasickými Červíky (najdete zde, resp. zde). Tím pádem vám bude jasné, proč ono menu obsahuje tolik možností a nastavení.

Stejně jako Counter-Strike, i Pizdjoski jsou především o multiplayeru. Hru můžete provozovat až ve čtyřech hráčích, přičemž v tom případě že obrazovka rozdělí na čtyři nezávislé oblasti. Každý hráč se může pojmenovat, změnit svůj vzhled a tvar, stejně tak jako svoji barvu. Výhodou je, že můžete měnit i rychlost hry, což ocení především hráči "začátečníci". Na výběr máte i z několika základních map, ve kterém mohou vaše bitvy o vlajku probíhat. Autoři nezapomněli přidat jednoduchý editor, kde si můžete celkem snadno vytvořit mapy vlastní.

Jakékoliv zvuky se této freewarovce vyhnuly mílovým obloukem, tudíž doporučuji spustit jedno z mnoha hudebních alb uložených na disku (neříkejte, že žádné nemáte :-) a až poté hru samotnou. Také grafické zpracování si velkou chválu nezaslouží, ale s přihlédnutím k faktu, že hra je prostě a jasně v textovém režimu, beru to.

Na samý závěr mám připravenu jednoduchou otázku a budu rád, když mi na ni nekdo poskytne fundovanou odpověď: "Pro koho hra vlastně je?". Pro široké hráčské publikum nejspíše ne, na to je příliš "stereotypní". Co si myslíte vy?