Poing! - skvělá verze Akranoidu

Původně sharewareový remake Arkanoidu s hromadou inovací a skvělou hratelností. Všemu vévodí zajímavý koncept, díky kterému se plocha s kostkami neustále mění. Hru si navíc lze uzpůsobit podle některých slavných klonů, takže máte postaráno o zábavu na dlouhou dobu.

V pozadí některých her stojí příběh, který by vydal na celou telenovelu. První verze Poingu byla napsána v roce 1992 pro Amigu. Po přidání vykřičníku a portu na PC ji Firestorm vydali jako shareware. Dolárky místo zorniček však rychle zmizely, distributor zmizel ze světa a autoři ztratili zdrojový kód. Naštěstí předtím stihli hru vydat jako freeware a i přes několik drobných chybiček, památného nápisu „shareware“ a nefunkčnosti jednoho z řady bonusů Poingu! nic neschází, i když se bohužel dalších verzí nedočkáme. Budeme kvůli tomu plakat?

I když se může na první pohled zdát, že v kategorii Arkanoidů a Break-outů může být originální snad jen položka Credits, opak je pravdou. Poing má neotřelé zpracování, původní koncept byl rozbit až na kostičky, mimo které zůstala ještě pověstná pálka a míček. Tou největší změnou je přechod mezi jednotlivými levely. Vstupní branou do dalšího je zadní stěna každé arény, kterou bez jakéhokoliv načítání a čekání (ba přímo nečekaně) přeskočíte do nové arény a musíte se během okamžiku zorientovat a zabránit míčku, aby se dostal zpět. Pokud vás zajímá, jaké to bude cestovat jednotlivými vesmírnými dimenzemi, Poing! nám o tom dává jakousi (varovnou) představu. 

Jeden z nejlepších arkanoidů, které se mi dostaly pod ruku, byl Block. Zaujal mě především fantastickým vizuálním zpracováním, jež bylo jednou velkou vizuální symfonií particle efektů. Poing! jej sice po této stránce nepřekoná, ale i tak se snaží zaujmout hrou s efekty. Napomáhá mu v to i koncept neviditelných kostek, kdy se některé části herní plochy objeví až po zapnutí spínače. Prakticky pořád se sestavy kostek přeskupují a udržet si v nich přehled vyžaduje maximální soustředění. Máte-li rádi bonusy, ani v tom vás hra o nic neochudí. Opravdu zajímavá je práce s pálkou a míčkem. Při odrazu rozhoduje o dalším pohybu rotace míčku, jeho rychlost, rychlost pohybu pálky a místo dopadu. Umístit míček přesně je velmi těžké, ale zato se dočkáme nečekaně různorodých trajektorií, klouzavého pohybu, falší jako u tenisu, což ještě podtrhuje stopa za míčkem. 

Poing! nabízí spoustu kampaní a ještě více misí, další si můžete vytvořit v editoru. Hrací doba je velmi dlouhá, protože hra je doslova přecpána nastaveními, a to nejen grafické stránky. Lze si tak přizpůsobit pravidla, změnit styl hry podle některého významnějšího klonu arkanoidu, upravit odolnost kostek, dobře si vyhrajete i s nastavení particle efektů a dalších vizuálních prvků. Po technické stránce nemám hře co vytknout, jenom bych ocenil výraznější zvuky při styku míčku s pálkou. Ovšem jak jsem se zmínil, toto přání nebude nikdy vyslyšeno. A nyní můžu dodat „bohužel“, protože Poing! je výborná arkáda, která by si některá vylepšení a případné pokračování zasloužila.