Vzpomínáte na PT? Důmyslnou demoverzi k veleočekávanému hororovému počinu, který ale nikdy nespatřil světlo světa? Že nee? Pokud je tomu tak, budete u Précipice překvapeni. Pokud PT stále máte v blahé paměti, překvapení nebudete. Précipice je totiž jeho skoro přesná předělávka. Tedy, alespoň co se původního nápadu týká.
Celý velký vtip se točí kolem několika místností a chodby, která má na obou svých koncích dveře. Ty vedou zase do té samé chodby a pořád dokola a prostředí hry se tedy klaustrofobicky opakuje, jen s malými náznaky změny. Skvělá grafika na nejnovějším Unreal Enginu vám jistě učaruje, ale bude to spíš charakter prostředí, co spustí imaginaci na plné obrátky.
Prvních několik cyklů si skoro žádné změny nevšimnete. Na stolku si prohlédnete fotografie neznámých lidí, zjistíte, že z půdy zatéká a maximálně si vyzkoušíte intrakci se zavřenými dveřmi. Při dalším průchodu ale zprvu skoro nepostřehnutelná hra na klavír sílí a na stolku se objevuje zapálená cigareta. Pak přijde pocit, že je vám někdo v patách.
Précipice si hraje, stejně jako PT především s náznaky. Skutečné nebezpečí vám neukáže přímo, spíš vás nechává (jako schopný psycholog) hádat. Slyšíte ťukání ve stěně, kapající kohoutek, nebo to jsou opravdu blížící se kroky? Když pak za vámi začnou zhasínat světla, máte sto chutí začít pištět, jak malá holka.
Hře vytknout se dají tři věci. Za prvé to, že není příliš originální. Ovšem, autoři se svou nestydatost a kopírování ani nesnaží skrývat. To je sympatické. Za druhé (a to pramení ze samotného principu PT), neustálé opakování jedné a též místnosti vám může po chvilce přijít banální. Ale to je pouze a jen můj osobní názor.
No, a za třetí (to je zdaleka nejhorší), v současné verzi není možné předělat ovládání, které je nativně nastavené na francouzský způsob. Ten je jedním slovem šílený: Klávesa “z” slouží pro krok kupředu a “s” pro zpátečku. Netuším, jestli je tohle opravdu ve Francii standard, ale... Brr. Opravdu horor.