Jakožto pilot se ocitáte na vesmírné základně, kam jste se vypravili vzdát svému zesnulému dědečkovi poslední hold. Ten vám ještě předtím stihl dát loď typu Tarsus. S tou si teď dělejte co uznáte za vhodné, jen aby to vynášelo penízky či slávu. Tolik k příběhu, jehož úvod nijak oslnivou originalitou rozhodně neoplývá.
Pokud si ještě vzpomenete na hru Wing Commander:Privateer, která měla za cíl vyplnit mezeru mezi Wing Commanderem 2 a Wing Commanderem 3 a sama se stala legendou, pak vám nemusím vlastně nic říkat. Tato je hra je totiž věrnou předělávkou originálu, až na lepší ozvučení, grafiku a veledůležitý fakt, že jí rozchodíte pod Windows (to je u originálu vskutku umění). Chopte se tedy ovladačů a hurá do hry.
Pro ostatní, kterým název nic neříká je tu malá rekapitulace:
Wing Commander: Privateer je zasazen do stejného prostředí jako ostatní hry z této nesmrtelné série. Hru vydala firma Origin, léta páně 1993. Živě si vzpomínám jak málo šťastlivců tehdy mělo stroje schopných jí rozjet. Já byl, díky Bohu, jedním z nich (486DX2/66 Mhz, 16 MB RAM!). Co činilo toto dílko zajímavým byl prostý fakt, že jste vlastně nemuseli nic (až na jednu misi) a mohli všechno (skoro). 
Cílem není ani tak hru dohrát, jako jí spíše žít. Pokud se totiž rozhodnete můžete hlavní dějovou linii naprosto ignorovat a hrabat si na svém písečku. Létáte vesmírem a plníte role nájemného pilota, obchodníka, lovce odměn, piráta, nebo třeba pašeráka. Jakou životní filosofii si zvolíte je jen na vás. Vše co uděláte má však na hru vliv. Proto když se roznese, že jste pirátům pomohli sundat pár lodí konfederace, můžete očekávat, že bude na vaší hlavu vypsaná odměna. Naopak, když budete střílet piráty mazlit se s vámi rozhodně nebudou. Vaše reputace má tedy ústřední roli.
Mise dostáváte na různých základnách rozsetých ve vesmíru. Na každé z bází je zároveň bar, obchod s vesmírnými plavidly a doplňky k nim, trh, gilda obchodní a žoldnéřská a právě počítač se seznamem dostupných „prací“. Úkoly které plníte jsou generovány náhodně, ale vždy spadají do nějakého rámce. Spadají tedy pod jednu z těchto kategorií: Převoz nákladu, žoldácké mise, eskort jiných plavidel, mise obranné a mise průzkumné. Zřídkakdy se setkáte s nějakým specielním případem(např. úkoly doprovázející hlavní dějovou osu). Aby vám ve vesmíru nebylo tak smutno můžete si najmout žoldáky sami. Ti vám pak pomáhají, což nejednou oceníte.
Hlavní část hry zřejmě strávíte v kokpitu(přece jen jde hlavně o vesmírný simulátor). Ovládání přejde do krve velmi rychle, ale rozhodně si přečtěte manuál – bez toho totiž strávíte tápáním pěkných pár hodin. Podpora joysticku a ovládání myší samozřejmě nechybí a řeknu vám, že joystick je volbou úplně nejlepší. Funkčními klávesami si měníte pohled, ale stejně asi zůstanete u základního – hlavně v soubojích by se vám mohla změna vymstít.
Technické provedení této předělávky neodradí. Hra jede na Vega Strike enginu a vesmír je opravdu pěkný. Místy je grafika kreslená (např. tlačítka v kokpitu, nebo lokace na základně) a připomíná dětské malůvky, ale pro nostalgiky je to rozhodně plus. Jen co se do onoho rozlehlého univerza ponoří, překousnou to jistě i ostatní. Hudba i zvuky jsou poměrně kvalitní a rozhovory jsou dabované (k originálu jsem si kvůli tomuhle dokupoval speciální add-on, grr).
Nakonec dvě poznámky:
1. Tato hra jistě nezaujme každého. Nejde sice o hardcore simulátor, žánrově se však přece jen vymyká. Je nutné dát si čas na sblížení s prostředím a ovládáním. Nezavrhnout jí po deseti minutách.
2. Pokud patříte k lidem, kteří manuály zásadně nečtou, protože vše mají pod palcem(jako já), rozhodně v případě Privateera udělejte výjimku a TEN ZATRACENÝ MANUÁL SI PŘEČTETE. Ušetříte tím spoustu času a frustrace.
Vzkaz autorům: Proč jen jste ten remake neudělali alespoň malinko horší ?! Vždyť je tu zkouškové a já bych se měl učit!
