Providence je životní příběh několika hrdinů zapletený dohromady

Providence vypráví tři krátké příběhy na první pohled nesourodých hrdinů. Všechny se však nakonec spletou do jednoho jediného životního osudu a vy jako hráč určujete, jak se bude dál odvíjet a jak nakonec dopadne.

Kdyby byly některé příběhy vyprávěni postupně, byly by triviální. To je případ i Providence. Sledujeme osudy několika hrdinů. Co mohou mít asi tak společného mafián, malý chlapec a starý muž poslouchající vážnou hudbu? Určitě něco, co nepostřehnete během první chvíle. Máte několik možností, kdy můžete jejich příběh ovlivnit. Ne všechna rozhodnutí jsou ale ta správná.

Děj v Providence hraje hlavní roli. Stejně tak ovšem Chopin, kterého má autor pravděpodobně velice rád, protože jeho klavírní koncerty slouží jako podklad ke všem scénám. Ty jsou vyprávěny zpřeházeně a rozuzlení přichází teprve na konci. Nejsem si přesně jistý, do jaké míry můžete konec hry ovlivnit svým počínáním během hry. Jsem si ovšem jistý, že se zápletka mění.

Hrajeme za malého bezstarostného kluka, jehož jednoho dne navštíví podivný cizinec, který jej poprosí, aby u sebe schoval tajemný balíček. Nikomu o něm nesmí povědět. Můžete se rozhodnout, jestli to uděláte, nebo ne. Ať už uděláte cokoliv, budete muset nést následky.

V další scéně sledujeme mladého člena mafie, který má na stanici metra popravit neznámého muže. Opět záleží na vás, jestli postava vystřelí, nebo ne. Jestli neznámý muž zemře, nebo ho necháte jít. Třetí hrdina je pak starý muž, který žije sám a opuštěně ve svém bytě s kanárkem v kleci a gramofonem. Někdo mu zanechává za dveřmi bytu desky, které si pak přehrává a vzpomíná na minulost.

Všechny scény jsou snímány z boku a podle okolních obrázků musíte poznat, že Providence je hra graficky poměrně stylová. To je ovšem také patrné z oné doprovodné hudby. Pokud čekáte nějakou velkou akci a dějové otočky, tady se nedočkáte. Providence totiž není dlouhá a dohrání je záležitostí řekněme deseti minut.