Psi-Ops: The Mindgate Conspiracy – s vybuchujícími mozky

A je tu další komerční hra, která byla vypuštěna jako freeware. Dobrodružství agenta tak tajného, že nezná ani svůj úkol, si po čtyřech letech můžete sjet bez placení. Je uvnitř ale něco více, než jen cool vybuchující hlavy?

Psi-Ops - screenshot 3

Jsou tomu čtyři roky, co Midway vydali mírně nadprůměrnou sci-fi 3D akci, a je to několik měsíců, co ji vydali jako freeware. Ujmete se role Nicka Scryera, už podle jména velkého tvrďáka, a prozkoumáte mohutné spiknutí sahající desítky let do minulosti. To celé okořeněné speciálními schopnostmi. Pojďme tedy podívat, je-li o co stát.

Na úvod raději rozvedu to, co většinou řeším až na konci recenze. Možná se lehce divíte hodnocení – na Plných hrách je zvykem dávat plný počet bodů komerčním hrám uvolněným jako freeware. Já osobně ale mám takovou teorii, že čím kratší & originálnější je freewarovka, tím jsem benevolentnější k jejímu hodnocení a klidně jí dám taky osmičku. Čím je ale vyšší úroveň hry – čím více se snaží podobat jako profesionální & placené hry – tím více je potřeba ji s nimi i srovnávat.

Člověk, který si chce zahrát profesionální FPS asi udělá lépe, když si za 400 korun (nemluvě o jiných zdrojích…) koupí Half-Life 2, než aby si zdarma stahoval třeba Avert Fate a pak zjistil, že to má horší hratelnost, než podprůměrný budget. Buď Ritz, nebo nic! Psi-Ops tedy dostanou „skvělé“ hodnocení navzdory tomu, že jsou samozřejmě asi tisíckrát delší, než průměrná indie FPS, a mají také nesrovnatelně rozmanitější hratelnost. K nějaké pomyslné dokonalosti má Psi-Ops ale asi tak daleko, jako Jean-Claude Van Damme k Oscarovi a to, že je hra vydaná zdarma, na tom podle mě mnoho nemění.

Dost ale ospravedlňování sebe sama, pojďme strhat hru samotnou. V jádru je Psi-Ops klasická střílečka z pohledu třetí osoby, přičemž se vyznačuje tím, že v ní spíše než klasické zbraně využijete zvláštní psionické schopnosti. Nick postupně získává nové a nové schopnosti, od základní telekineze až po pozdější metání fireballů. Částečně jde o variace na zbraně z jiných stříleček (telekineze = složitější gravity-gun), najdou se tu ale i zajímavé schopnosti, například mimosmyslové vnímání, díky kterému si prozkoumáte dopředu cestu, nebo ovládání jiných vojáků.

Psi-Ops by chtěl být hodně příběhový. Hlavní hrdina dostává co deset herních metrů záchvat migrény, neustále se chytá za hlavu a nutí nás dívat se na předvídatelné animace, a popravdě, ono to velmi brzy začne nudit. Ve hrách jako F.E.A.R. jsou samozřejmě také podobné animace, ale zdaleka nejsou tak nahuštěné vedle sebe. V ději jde o poměrně standardní zápletku, která byla ohraná asi už před padesáti lety – ukrytá supertajná organizace The Movement ovládaná Generálem (skutečně s velkým G) bojuje o součásti jakéhosi superartefaktu, o který se ve skutečnosti vedla Druhá světová válka.

V tom mu pomáhají schopnostmi obdaření pomocníci (bossové); jeden vypadá jako Ozzy Ozbourne a jiný by navzdory telekinezi asi měl problém projít dveřmi. Aby bylo všem klišé učiněno zadost, tak Nick přišel o paměť (!) a ve skutečnosti je supertajný agent, který má za úkol The Movement infiltrovat. Celé je to naštěstí dost stylizované, takže třeba přežijete i to, že  nakonec dojde i na zlé dvojče hodné sexy blondýny…

I ovládání schopností šlo podle mého vychytat trochu lépe – při srovnání s Jedi Academy (nemluvě o novějších Star Wars hrách) jsem v Psi-Ops měl v ovládání trochu problém s přehledností. Už jsem zmiňoval i jistou podobnost gravity-gunu s telekinezí, přičemž v Half-Life 2 to myslím vyřešili lépe. Zároveň se vaše „síla“ nedobíjí sama od sebe, což paradoxně vede k většímu používání zbraní a opatrnému hraní namísto běsnícího postupu kupředu.

Na závěr jsem si nechal pomyslnou třešničku na dortu špatných vlastností, a jak můžete čekat, jedná se opět o to, že se hrou si stáhnete i „reklamu“. Jelikož jsem Psi-Ops stáhnul a hrál na počítači bez antivirového programu (tímto gratuluji svojí sestře, a zároveň se jí omlouvám), nemůžu podat důkaz, že hra obsahuje nějaký chytrý prográmek. Už Midway ale říká, že součástí hry jsou jakési reklamy – jelikož jsem si ale uvnitř žádný billboardů nevšiml, bude to zřejmě realitováno stejně, jako u jiných komerčních her uvolněných jako freeware, čili bod dolů.

Ačkoliv tedy Psi-Ops zřejmě budou zase jedna z nejstahovanějších her, nemůžu říct, že by šlo o věc, kterou si nutně musíte zahrát. Je to příjemné vyplnění několika odpolední, ale nemáte-li třeba moc dobré připojení k internetu, nebo máte-li na disku více jiných a zajímavějších her, asi můžete svůj čas na tomto světě marnit lépe. Zároveň ale platí, že není mnoho freeware her, které by byly podobně dlouhé a graficky pěkné. Ponechám tedy na vašem vkusu, jestli se s Nickem do celé konspirace zapletete …