Punishment 2: The Punishing - hra za trest

Skvěle zpracovaná arkáda s rozmanitými levely se představuje v plné kráse. Má ale jeden významný háček - pokud vám při hraní her hrozí náhlé návaly zlosti, měli byste se jí raději obloukem vyhnout.

Lepší název si autor Punishment 2: The Punishing snad ani vybrat nemohl. V českém překladu Trest, totiž není hrou pro výbušné typy či neklidné jedince, kteří při troše nezdaru lehce ztrácí nervy. Při hraní Punishment totiž takové situace budou přicházet jako na běžícím pásu. Ostatně hraní této arkádové hry vlastně bude takovým malým trestem. Jednak je totiž téměř nekonečná, což leckomu možná okamžitě odebere případnou motivaci, které bude chybět. A to především díky možná trochu přehnané obtížnosti, která je skutečně určena jen pro ty největší harcovníky. Ostatně dnes prezentovaná hra je druhý díl. Ten vznikl na podnět spokojených hráčů toho prvního...

Když v recenzi zmiňuji vysoce nastavenou laťku obtížnosti, nemám rozhodně na mysli takto pekelně zvednutou, přehnanou až frustrující obtížnost, s níž se setkáme v dnešní hře. Ta je určena pro jednoho nebo dva hráče na jednom PC. Každý takový pak ovládá jednoduše graficky ztvárněného človíčka, jehož cílem není nic jiného než dostat se skrze alespoň několik připravených levelů. Ty ostatně začínají už jakoby v černobílém menu, které je ve skutečnosti první hratelnou misí v lehčím duchu. Poté co vyskáčete po schodech nahoru totiž začne to pravé peklo. Hrát level na dvacet či třicet pokusů není v případě The Punishment 2 žádná výjimka, dokonce to bude nutnost a hned z několika důvodů. Jednak je povrch, po němž se pohybujete neskutečně kluzký. Pokud tedy dopadnete na některou z uzoučkých plošinek, musíte počítat ještě s nějakým dojezdem a ten patřičně vyrovnat, jinak velice rychle skončíte svůj život v některém z malých bazénků, jimiž jsou spodní patra plošin skutečně obklopené – a kolikrát jsem se v nějakém takovém utopila, jsem raději po několika minutách přestala počítat.

Dalším problémem, který neskutečně ztěžuje hratelnost je rozestavení plošinek, které nejen že jsou krátké ale třeba i blízko od sebe a panáček skáče dál, což musíte samozřejmě upravit. A dále jsou to zejména switche. Ty se nachází téměř v každém levelu a odemykají vám přístup k exitu a tak se jednoduše stane, že vstoupíte do nového pokoje a bude vám oznámeno, že všechny předešlé switche jsou vypnuté. Stejně vám tedy nezbude nic jiného než se vrátit i do předešlých místností, projít si je znovu a tyto věci aktivovat.

Grafická stránka je trochu jednodušší, což ale zde není žádný problém. Autor neustále střídá barvy a spíše než grafikou oslní důmyslným designem levelů, které se ani zdaleka neopakují. Škoda jen té obtížnosti ...