Dost ale o technické stránce, pojďme si povědět něco málo o tom, co nás vlastně v Puzzlenatoru čeká. Ať už hlavní hrdina v aktuálním levelu vypadá jakkoliv, vždycky s ním budete pohybovat do všech čtyř směrů a to po přesně vytvořených trasách. Ty jsou vždy nadesignované tak, aby vám neposkytovaly zbytečně moc prostoru a tahání beden nebyla az tak jednoduchá práce. A to by vlastně být neměla, Sokoban s sebou vláčí pověst poměrně obtížné logické hry. Vzhledem k málo prostoru je nutné promýšlet kažřdý krok a pokud je beden několik dokonce i zvažovat, kterou na jaké místo postavit. Dopředu je totiž dáno několik ostře označených bodů a na ty právě tyto bedny patří. Level neskončí do chvíle, než na každé z nich nesedí alespoň jedna krabice. Poté se posunete dál do zcela jiného prostředí.
U Puzzlenatoru by se slušelo zabývat se hned dvěma věcmi. Za prvé je to celková délka hry. Ta by měla obsahovat jen 10 levelů, což opravdu není číslo závratné a i v případě zapeklitého kousku by vám dokončení zabralo pár minutek. A tím se dostáváme k problému dalšímu a sice obtížnosti. Ta totiž zrovna na výši není, spíše bych hru doporučila méně zkušeným hráčům. Já s lehkými zkušenostmi z jiných Sokoban titulů jsem totiž většinu levelů přešla bez jediného zastavení ap řemýšlení, neboť mi řešení většinou přišlo do očí bijící. Věřím ale, že se někdo u Puzzlenatoru může zapotit.
Hodnotit tuto hru není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Trvanlivost vzhledem k levelům není nijak závratná, hratelnost také ne, což pro změnu ovlivňuje celkem nízko nasazená hratelnost. Hodně plusových bodů projekt vesměs sbírá až za technické zpracování, které se mi naopak líbilo.