A tak se dostáváme do jakýchsi kobek. Ty jsou vzhledem k nepřítomnosti jakéhokoliv slunečního paprsku docela jistě pod zemí a pohybovat budeme opět s kvádry, jejichž tíha není pravděpodobně nejmenší. Právě proto nebyl do pozice hlavního hrdiny postaven skladní, jako obyčejně, naopak se o všechen pohyb postará speciální mechanický stroj, který budete vy přímo ovládat. Oproti klasickému skladníkovi se ale příliš neliší – taktéž dokáže posunovat jen s jedním kusem kostky najednou. A z toho vlastně vychází celá idea této hry. Vaším úkolem bude manipulovat s krabicemi v dosti omezených prostorech. V prvotních levelech budete mít poměrně dost velký manévrovací prostor, tomu ale bude velice rychle udělána přítrž a vše se omezí snad jen na to nejpotřebnější. Sokoban je tedy založen na plánování a ještě, než se pustíte do prvního kroku, většinou se vyplácí přesně si naplánovat, jak budete v následujících chvílích postupovat. Pokud tak neuděláte, můžete na to velice rychle doplatit. Autor totiž do projektu nezakomponoval onu možnost „o krok zpět“ což má za následek, že jedinou vaší možností je, že zmáčknete klávesu R a necháte zrestartovat celou mapu.
Cílem každého levelu je dostat všechny bedny na předem vyznačené puntíky. I když není přesně určeno, která má přijít kam, většinou ale do určitého místa napasujete jen jedinou. Když už je řeč o levelech, jejich celkový počet se vyšplhal k číslu 17 což není zrovna nejvíce. A to zvlášť vezmeme-li v úvahu celkovou jednoduchost jednotlivých levelů. To se zalíbí především méně zkušenějším hráčům, kteří se nemusí bát přílišných nároků na šedou kůru mozkovou. Na druhou stranu by se Pyramid Pushers měli obloukem vyhnout hardcore hráči, snad v případě, že je nezláká poměrně přitažlivá technická stránka. Na celou plochu je nahlíženo pohledem shora a to v příjemné 3D grafice, která sice začne být později repetitivní, zpočátku je ale velice líbivá.