Před vámi se nachází Quadrax VIII. Logická hra, kterou nedohrajete. Tak obsáhlý, originální a neskutečně velmi obtížný titul, že úspěšné složení byť jedné jediné úrovně, se co do myšlenkovém výkonu vyrovná sepsání obecné teorie relativity, sestrojení urychlovače částic v obývacím pokoji a vyslání lidské posádky k Proximě Centauri. To vše v jednom člověku.
Asi je to škoda, ale pravdou zůstává, že před Quadrax VIII jsem žádný z předchozích dílů této nervydrtící série neměl čest hrát. A s arogantním výrazem na tváři jsem si nevšímal moudrého varování samotných autorů hry, že ten, kdo předtím neměl s ostatními díly série zkušenost, se může lehce ztratit. Realita mě naučila housti. Hřebínek mi spadl asi se stejnou rychlostí, s jakou mi spadla spodní čelist. Doslova autoři píší: „ ...bez zkušeností z předchozích Quadraxů nemáte v osmičce žádné šance.„ No, co dodat. Je to tak.
Quadrax VIII je podle svých autorů nejnáročnější logickou hrou na světě. Zajímalo by mě, jak k takovému závěru dospěli. Ne, že bych jim nevěřil, právě naopak! Podle všeho jsou předcházející díly ze série jednodušší, takže pokud stejně jako já nevíte, která bije, doporučuji se poohlédnout po nějakém jiném díle a bláhově se nedomnívat, že selský rozum vyřeší vše. Já osobně jsem měl tušit, že se bude dít něco nekalého, když jsem si pročítal úvod do příběhu hry a na pozadí hrála hudba z filmu Věc.
Vše se má zprvu jednoduše: Hráč ovládá tři průzkumníky. Jakési dobrodruhy, odlišené barvou trička, kteří se podobají syntéze Indiana Jonese s bratry Kulíkem, Bubíkem a Dulíkem z Kačerova. Mezi bratry dobrodruhy lze přepínat mimo jiné pomocí klávesy TAB a cílem je dostat všechny k roztomile maličké bráně s nápisem „exit“. Jenže, cestu jim blokují různá udělátka, prohlubně, padající kameny, žebříky, vlajky se svastikami, smrtící lasery a podobné překážky denní potřeby a je jen na hráči, jak se s tím vším vypořádá. Celý koncept krapet evokuje jinou českou logickou genialitu jménem Fish Fillets, ale odhadem tak stokrát šílenější.
Schopnosti našich duhových hlavních hrdinů jsou totiž mizerné. Dokáží se tak maximálně chytnout za římsu, kterou mají ve výšce očí a o rychlejší chůzi či běhu neuvažují ani v případě, že na ně padá betonový kvádr. Hra přitom disponuje neskutečným rozsahem sta úrovní, které dosahují takové náročnosti, že plíživý pohyb handicapovaných postav je hráčův nejmenší problém. Je neuvěřitelné, jak dlouho se hraje první úroveň a nechci ani domýšlet, jak vypadá průchod tou poslední.
Z předchozí věty je patrné, že Quadrax VIII je další z her, které recenzent nedohrál. Není však potřeba lamentovat nad etikou novináře, ale je třeba se udivit, jak obsáhlá, komplexní a neskutečně obtížná před vámi leží hra. Je třeba smeknout nad logickou čistotou hratelnosti a je třeba postavit pomník autorům, kteří mají dostatek sil a mozkové kapacity na to, aby tento mučící nástroj pro slabomyslné dali dohromady. Quadrax VIII je boží dílo, ale bavit bude jen v určitém případě. V případě, že se k němu dostane hráč s velmi specifickým vkusem, mimořádnou mozkovou kapacitou a v neposlední řadě sebemrskačskými sklony.
Na officiální stránce hry naleznete odkazy i na starší díly, které jsou podle všeho pro nováčky stravitelnější. Krom jiného je zde i veřejný žebříček nejlepších hráčů.
