Každý hráč, který se nebrání troše exotiky, jistě s radostí sáhne po nějaké té japonské hříčce, jež je na rozdíl od těch evropských či amerických podstatně odlišná. Nejen že ve většině případů nabízí zcela odlišnou hratelnost, tyto gamesky se rovněž vyznačují dosti nepochopitelným menu a také grafikou, která je doslova pastvou pro vaše oči – což je ostatně také velkým lákadlem pro mnoho hráčů. Radio Zonde není pražádnou výjimkou a spíše než o originální dílko se jedná o tisícátý klon Space Invaders, ovšem s notnou dávkou invence a japonského kouzla. Po spuštění vás čeká jednoduchá volba jednoho z prostředí, kterých je zde na výběr přes deset, což je dosti slušné číslo.
Zpočátku budete dost možná na hru pouze koukat s otevřenou pusou, neboť spíše než adrenalinovou neutuchající hratelnost nabízí titul nevídané vizuální efekty, nad nimiž zůstává jen rozum stát. Proto ve mně hra v pokročilejších fázích, kdy je již obrazovka nepřáteli doslova přeplněna, budila dojem spíše nějaké ukázky možností, kterak přeplácat monitor neustálými výbuchy. To se dost lišilo od mé původní představy příjemné vesmírné střílečky, která na zahraničních serverech sklízí vcelku obstojné hodnocení. 
Nechme však kritiky technické stránky a pojďme se podívat co nám hra nabízí po té hratelnostní. Již klasicky se usadíte do pohodlné vesmírné lodě, která oproti všem nepřátelům působí dosti minimalisticky. V prostředí jehož vzhled závisí na volbě mise, se vrháte skrze intenzivní palbu stovek až tisíců nepřátel, směrem k cíli. Vše je do značné míry znepříjemněno tím, že protivníci se mnohdy ještě dále dělí na menší a menší, kteří rovněž bez ustání střílejí a vybuchují, díky čemuž se může obrazovka stát kupříkladu až zcela nepřehlednou, kdy nebudete pomalu ani tušit, v kterých místech se vaše vesmírná loď nachází. 
Vedle kvanta menších a snadněji zničitelných bojovníků narazíme také zpravidla na samotném závěru daného prostředí na jednu tužší a obtížněji zničitelnou potvoru, většinou dosti futuristického vzhledu, ostatně stejně jako je tomu u všech ostatních prvků. Bude se jednat kupříkladu o obrovskou rotující hvězdici, jež ze svých cípů vypouští nějaké ty menší nepřátele či prostě jen po vás intenzivně pálí. Naštěstí se však můžete bránit a to hned několika druhy zbraní, které vám však nebudou kompletně k dispozici hned od počátku, nýbrž si je musíte vybojovat. Jedná se kupříkladu o jednu vypouštějící do třech směrů modré paprsky či zajímavé projektily tvořící tři souvislé lana, z nichž dvě se zajímavým způsobem obtáčejí kolem toho nejširšího. Dokonalá pastva pro oči – což je ostatně patrné také z okolních obrázků. O technické stránce se již příliš rozepisovat nemá smysl, neboť vše potřebné již bylo řečeno. Hledáte-li tedy graficky dokonalou a efekty přeplácanou hru s maximálně průměrnou hratelností, mohu vám Radio Zonde doporučit. S přihlédnutím k její nadměrné velikosti bych však raději být vámi sáhla po některém ze zdařilejších projektů.
