K tomu dojde v sérii celkově tří lokací, zasazených do různých prostředí, přičemž na samotném závěru hry nás údajně čeká slibný konec. Než se tam ale skutečně probojujete, budete muset absolvovat celé řady hopsacích pasáží, které jsou o to těžší, prozradím-li, že vašemu králíčkovi nebyla do ruky podána jediná zbraň. A tak budete zcela odkázáni na své pohybové schopnosti, s nimiž budete předvádět co dokážete v 2D zboku viděných lokacích, které jsou striktně lineární. Tudíž musíte kupříkladu počítat s tím, že vás hra nepustí do některé z lokací dříve, než pro mni zcela projdete pasáž jinou, což bude základní problém již na samotném začátku hry a dokáže to pěkně otrávit jinak vesměs kladné názory na hru. Ta totiž byla vybavena jednoduchými nepřáteli, kteří patří třeba i do říše rostlin a v pravidelných intervalech se na vás natahují ze stropu. Těm se ale půjde jednoduše vyhnout, stejně jako chodícím potvorám, které prostě přeskočíte.
I přes to se ale velice rychle neubráníte dojmu, který jednou dostihne každého hráče Rakker and the Sinking Cities. Obtížnost tohoto projektu prostě nebyla nasazena do snesitelné mírÿa to v kombinaci s pouhou trojici životů nedělá dobrotu. A tak se budete neustále zasekávat, umírat a zase začínat úplně od začátku, neboť přeskočit některé překážky chce doslova milimetrovou přesnost, jinak můžete dát sbohem dalšímu životu. Škoda, nebýt této „drobnosti“ mohli jsme mít opět další slibnou arkádu s vypuštěným akčním prvkem. Takto je hru třeba doporučit jen otrlejším hráčům s velkou dávkou trpělivosti.