Ricocheter – parádní variace na Pong

Že je Ricocheter opravdu špičkovou variací na klasiku Pong od Atari přesvědčí první místo v rychlosoutěži serveru České hry. 3D hra se skvělou grafikou, hudbou i hratelností a variabilními módy si zaslouží pozornost…

Rychlosoutěže pořádané servery pro vývojáře České hry a Gamecode si získaly během letošního roku obrovský kredit. Podařilo se jim zapojit velké množství kvalitních amatérských programátorů a grafiků, kteří i v časově limitovaných kolech dokázali vytvořit precizní a hratelné kousky. Za všechny mluví například dnes recenzovaný Ricocheter. Jedná se o vítězný titul ze třetího kola soutěže Českých her. Jeho zadáním bylo vytvořit v daném týdenním časovém limitu vlastní klon klasické hry Pong od Atari. Možnosti co do stylu hry, technického i audiovizuálního zpracování byly pochopitelně již široké a většina vlastností záležela na libovůli a schopnostech autorů. Do nepříliš četně zastoupeného pole se přihlásil hned se dvěma výtvory tým zkušených harcovníků Digital Monks. A právě Ricocheter dosáhl nakonec na metu nejvyšší a odnesl si titul vítěze. Bezpochyby se tak stalo jednak díky perfektnímu technickému a programovému provedení, audiovizuální omáčce, jež je na vynikající úrovni, ale především hratelnosti stejně návykové a rozhodně méně stereotypní, než tomu je u originální předlohy.

Ricocheter nabízí v první řadě základní pongovské volby: možnost hry proti počítači, multiplayer na jednom PC, či dokonce síťovou hru. V kolonce options hlavního menu se ovšem nachází ještě velké množství dalších nastavení, jež celkově hru výrazně obohacují. Lze tak hrát "lite" verzi klasického Pongu, ale též je možné zapojit různé zpestřující prvky. Těmi může být pálka pohybující se sem a tam uprostřed obrazovky, kde odráží hráči vystřelené míčky, podobné poloprůhledné pálky (po jedné na každé polovině hracího pole), jež slouží danému hráči a odrážejí míčky mířící ze strany soupeře, zatímco opačným směrem je propouštějí, či jakési drážky ovlivňující let balonu, zastupující prvek náhody v jinak předvídatelné hře. Princip zůstává vždy stejný – s pomocí vlastní pálky odrážet míček na soupeřovu stranu a nedopustit, aby opustil stůl na vlastní polovině. Tyto volitelné bonusové objekty ale hru výrazně obohacují – a samozřejmě též zvyšují v nemalé míře její obtížnost při hře proti AI.

Těžištěm zábavy je však pochopitelně, jako u každého Pongu, multiplayer. Nejzáživnější je bezpochyby na jednom počítači, kdy se oba soupeři mohou různě hecovat a slovně urážet. Ricocheteru po herní stránce nejenže nechybí nic, co by měl mít, ale nabízí i spoustu navíc. Krom toho disponuje opravdu luxusním audiovizuálním zpracováním. Hra je zahájena intrem parodujícím nejmenovaný filmový kolos, hra samotná pak prezentuje chytlavou hudbu (byť vykradenou z televizního seriálu) a trojrozměrnou grafiku, jež doslova hýří efekty, nabízí několik volitelných pohledů kamer a celkově snese i ta nejpřísnější měřítka. A vlastně totéž lze říci i o Ricocheteru jako celku, neboť vítězství v daném kole soutěže bylo v tomto případě rozhodně zasloužené. I v konkurenci ostatních volně šířitelných Pongů, na jejichž výrobu měli autoři podstatně více času, vychází Ricocheter ne-li jako vítěz, pak rozhodně jako rovnocenný soupeř, a to se cení.