Riokii dostala hra název podle hlavního záporňáka. Tím je jakési obří černé monstrum žijící v hustých lesích, které začalo požírat kostkové obyvatele jedné malé vesnice. Vy jste se stal jakýmsi vyvoleným, tedy hrdinou, který má celou civilizaci z této nezáviděníhodné situace co nejrychleji vytáhnout. Poměrně na vás tlačí usmívající se kostička, kterou čas od času potkáte a prohodíte s ní pár slov. K těmto dialogům bych měla malé výtky. Kvalita textů rozhodně neodpovídá standardu, který bych si pro podobný projekt představovala. Občasné puberťácké narážky mohly být klidně vynechány a bylo by to jistě vřele přivítáno nejen mou osobou. Tyto drobnosti totiž právě srážejí výrazným způsobem kvalitu.
Jinak je Riokii klasickou arkádou, kterou ovládáte za pomocí kurzorových kláves Šipka nahoru znamená výskok, který hlavní hrdina dokáže provést jen do určité výšky. Žádný dvojitý výskok se tedy nekoná, to ale naštěstí není potřeba.
Pohybovat se budete celkově dvěma základními prostředími. Obě můžete vidět na okolních obrázcích a to barevné vám jistě přijde na pohled zajímavější. Z hratelnostního hlediska ale platí spíše opačná rovnice a sice že v černých jedkyních si užijete daleko více zábavy. Ta spočívá zejména v tom, že vlastně nevíte, kam šlapete. Podklad se sklkádá z barevných kostiček, z nichž některé nejsou pevné a nechají vás propadnout. Navíc máte kolem sebe tmu, kterou osvítíte pouze v omezeném prostoru kolem sebe. A tak mnohdy při skoku ani dopředu nevidíte, kam vlastně skáčete. Riokii má ale i více vychytávek, s hlavním protivníkem se setkáte několikrát, obvčas ho lze přelstít jednoduchou léčkou a celkově platí, že hra od vás vyžaduje i alespoň primitivní zapojení mozku, jinak bude vaše mise zcela jistě neúspěšná.
Riokii je milým překvapením. Ačkoliv se jedná o arkádu s trochu nedospělými rozhovory, mě osobně poměrně zabavila. Snad možná škoda, že se vše po tak krátké chvilce okouká a zevšední. Do té doby si ale hraní Riokii užijete plnými doušky.