Robotragedy – co by tomu řekl Asimov?

Hlavní postavou dnešní adventury je podivný robot. Pokud vás tedy popadá nálada několik odpolední zírat na skutečně ujetého hrdinu a taky se vám občas zasteskne po nehynoucích klasikách svého žánru, Robotragedy vás jistě nezklame.

Asi by nemělo, ale přesto, překvapilo mne zjištění, že bodrý táta od rodiny si jednoho dne, zhnusen úpadkem současné herní scény, řekne: ,,Sakra, ty starý adventury.. Dyť to ještě není za zenitem. Ukážu těm mlíčňákům, jak to chodilo za našich časů.“ A pak se zavře na rok a čtvrt do pracovny a dá  vzniknout takové pecce jako Robotragedy. No, i divy se dějí. Pijin Pastrana, autor díla, zůstal věrný všemu, co ho, jak sám v popisuje, v mladých hráčských letech na adventurách fascinovalo. Ať už z pohledu game designu, či technického zpracování, jehož limity má ovšem na svědomí zejména AGS, lze Robotragedy bez debat ocejchovat štítkem hry ze staré školy. Těší se precizní a značně detailní grafice, z níž vyloženě čiší péče s jako byla tvořena, nenucenému smyslu pro humor, dnes již nadprůměrné hrací době a pochopitelně brutálním hádankám, jež vás občas pořádně vydusí.

Zatímco puzzlům byla věnována obzvlášť důkladná pozornost (potěšitelná je rozhodně jejich neotřelost a přiměřená míra logičnosti) samotný příběh a hlavně jeho zápletka kulhá na všechny čtyři. Toby X je domácí robot. A jako takový má rád televizní pořady. Divné? Možná. Vlastně mu na samotném programu TV toliko nesejde. Ono mu na něm vlastně nesejde vůbec. Jeho touhou je Robotinna, ta asi nejkrásnější mechanická zpěvačka, kterou byste v galaxii našli.  Nemůžete se tedy divit, že myšlenka na zmeškání její televizní show je pro Tobyho zdrcující a nepřípustná. Jenže co dělat, když jsou dveře do obývacího pokoje zamčené a program začne každou chvíli? To už je na vás.

Po splnění hlavního úkolu však hra ještě pokračuje, Robotinna je unesena a vy se ji vydáváte zachránit. Sám autor přiznává, že se pro toto rozšíření rozhodl až později a popravdě, je to vidět.

  Ortodoxním adventuristům asi nevnutím, že čtvrtinová hrací doba může být lepší volbou, pokud působí kompaktněji a přináší nehrané a ani se o to snažit nebudu, přesto si ale myslím, že Pijinovo rozhodnutí natáhnout příběh bylo chybou. Od momentu prolomení dveří obývacího pokoje totiž začíná zdlouhavá nuda s příchutí pocitu : ,,Jejda, tohle už někde bylo…“, která je navíc přiživována ubíjejícím pocitem bezradnosti, jenž má na svědomí absence jakéhokoliv vodítka vedoucího k Robottinyně vypátrání.

Vaše pátrání vám pranic neusnadní ani tak zlomová věc, jakou je samotný kurzor myši. Autor jej v rámci grafických orgií pojal tak nešťastně, že jen stěží poznáte která jeho část vlastně reaguje s objekty, čímž často dochází k situacím, kdy menší předměty na lokaci považujete za neaktivní, jen proto, že jste na ně špatně najeli. I přes tuto katastrofálnost (zvláště vzhledem k obtížnosti) si však Robotragedy zaslouží vaši pozornost. Je jako banány, přichází ve velkých trsech.

Návod na hru Robotragedy