Tyto tři žánry se pak rovnají také třem odvětvím hry. Každé z nich obsahuje pouhé dva levely, od začátku přístupné všem zájemcům, což je každopádně dobře. Snad jen počet misí mohl být větší, dohrané je máte za několik málo minut po nichž vám nezbude nic jiného, než hru definitivně vymazat z harddisku.
I přes to ale nelze Rocker Madness upřít jistá originalita. Hlavním hrdinou není chrabrý rek vyzbrojený mečem a štítem nýbrž mladý rocker, který svou elektrickou kytaru nedá z rukou. A tak s ní projde všemi nabízenými levely, ba co víc, používá ji dokonce jako zbraň. Že si nedovedete představit, jak se s takovou kytarou bojuje? První varianta se doslova nabízí – ačkoliv by bylo mnoho hudebníků zásadně proti, hlavní hrdina nepřátele mlátí svým nástrojem hlava nehlava. Poněkud mírnější metodou je vysílání smrtelných not, které mají v podstatě stejné účinky.
Co se týče obsahu oněch levelů, ten je prakticky stejný, jen pojetí, nepřátele a celkové zabarvení prostředí je trochu odlišné. V rockových levelech proti vám půjdou piercingy osázení rockeři, v případě levelů zasvěcených klasické hudbě to budou zase stejně zákeřní v saku oblečení hudebníci. A poslední trance styl trochu nepochopitelně nabízí třeba létající ryby. Ať už sáhnete po kterémkoliv, pokaždé se bude třeba soustředit na trojici kláves. „Z“ řídí útok, mezerníkem skáčete a „ctrl“ používáte pro chůzi po stropě, což využijete zejména v případě, že narazíte na pruhovaná žlutočerná místa. Těm se je třeba vyhýbat doslova jako čert kříži – čeká na nich totiž okamžitá smrt.
Jako celek se mi Rocker Madness skutečně zamlouval a v žánru arkádovek je neotřelou a příjemně hratelnou alternativou. Škoda jen malého počtu levelů, nebýt toho, přidala bych ve výsledném hodnocení rozhodně ještě bodík navrch.