Rogue Guardian - deset minut házení dýkou

Na člověka to vždycky tak nějak dolehne, když se z explodující mrtvoly vymrští stovky zářivých koulí, aby bylo pořádně jasno, že tahle vražda byla drsná. Explodující těla se světelným halo jsou tu již při nejmenším od dob Kontry a stále fungují skvěle, tak proč něco měnit i v případě Rogue Guardian?

Ten se drží pravidel žánru i v jiných ohledech. Lze jej vlastně považovat za ukázkový příklad bojových plošinovek, což znamená jediné â?? můžete se těšit na kopu nemrtvých nepřátel, sbírání mincí a munice, plus několik bossů a skákání. Coby ničemný strážce se vydáváte na poměrně nepochopitelnou cestu přes hřbitov, stoky, hrad a cosi fialového až k finálnímu souboji se samotným hrabětem Drákulou, abyste dali té upírské verbeži co proto. V boji se přitom budete muset spokojit s pouhými dýkami, které jednak získáte do výbavy hned zkraje levelu a jednak je sbíráte v průběhu hry z pozůstatků vámi poražených soupeřů. Krom nosferatské havěti se přitom můžete těšit ještě na netopýry, vezíry a rytíře - toť vskutku vše, s větším počtem nepřátel nepočítejte.

Hra obecně je na množství grafiky poměrně skoupá. Prostředí tvoří převážně různě zbarvené stěny stejného typu, nepřátelé se poměrně rychle opakují a dokonce se stanete svědky něčeho v designu natolik drzého, až je to raritní, totiž že boss z minulého levelu se stává slabším opakujícím se nepřítelem v levelech následujících. Ani animacemi hra dvakrát nekypí, avšak jejich množství je dostačující. Stejně jako grafika, ani navržení úrovní nedisponuje nijak zvláštní rozličností, či originalitou. Na jednu stranu je sice nutné uznat, že ono se toho v takovém typu hry dvakrát mnoho nového vymyslet nedá, na tu druhou je však nutné namítnout, že se autor také mohl pustit do titulu, který není jen tisícím klonem již existujících, a mezi námi o moho lepších, her. Jako zcela nesmyslná se pak jeví přítomnost mincí ve hře. Jejich sbírání pro vás totiž nemá naprosto žádný význam. V průběhu hry si za ně nelze nic koupit, jejich určité množství vám nepřidá život a co víc, jejich finální sesbíraný počet nelze ani zapsat do tabulky skóre.

Hratelnost si vede o něco lépe. Obtížnost titulu lze považovat za vyváženou a ne až tak frustrující, navíc roste poměrně uváženě a především netrestá každé selhání nuttností opakovat všechny levely, ale vždy jen ten aktuální,stejně tak souboje s bossy jsou brány jako samostatné úrovně, takže nejste při každé prohře nuceni opět projít celý level k soubojové části, jak bývá u četných bojovek zvykem. Hudební doprovod je sice nepůvodní, zato vkusně  vybraný a ráz hry skvěle podtrhující.  I grafické pojetí patří k silnějším stránkám titulu, nechybí mu jistá nadnesenost a efektní úspornost, škoda jen zmiňované chudosti, která neprovází pouze řady nepřátel, ale i dekorací jednotlivých prostředí. Poslední a neméně důležitá složka, jež nám chybí ke kompletnímu rozboru titulu je herní doba, její délka patří k těm tristnějším. Vlastě hra končí dříve než se nadějete a stihnete pořádně rozehřát, nabízí totiž celých pět levelů. Víc nic, pět levelů a dva souboje - sečteno podtrženo dobrých desete minut hry. Nechci ale odhadovat jestli by dalších deset minut házení nožem bylo ještě zábavných, rozhodně ne pro autora, co se výroby týče, protože jestli pro tuhle hru existuje jednoslovné vystižení, zní : "odbytost".