Russian Subway Dogs - „Who let the dogs out?“

Psí život. Počasí, že by psa nevyhnal. Žebravé psí oči. Nálada pod psa. To jsou na tom ti chlupatí čtyřnožci skutečně tak špatně?

dogs_01

Ruští psi žijící v metru toho pro hráče moc nenabízejí. Po krátké chvilce se ohrají a okoukají a jediné, co zbude, je chuť překonat vlastní bodový rekord. To v tom lepším případě, že vás hra zaujme. Může se totiž stát, že vás nechá naprosto chladnými.

Russian Subway Dogs je kratičká hříčka pro zabavení na deset či méně minut pro nenáročné hráče. Klidně tady bych o ní mohl přestat hovořit, protože přesně taková hra je. Je arkádovým rychlíkem, který neklade na svého páníčka velké požadavky. Časové, ani co se týče schopností. O co se v tom malém výseku ruského metra jedná hráč pochopí během slabých deseti vteřin a zbytek je jen na tom, jak moc hravou „psí“ duši má.

Podle hry se takový pes na nástupišti podzemky nemá zase tak zle. Chodí sem a tam a pokaždé, když se dveře toho či jiného vagónu otevřou, vyvalí se spousta lidí, kteří chodí bezcílně sem a tam. V nejlepším souhlasu s obecnou představou typického rusa, všichni vypadají zcela stejně. Odění jako sovětští vojáci v šedivém kožichu s vysokou černou chlupatou čepicí, bloumají po obrazovce tam a zpátky, jako toulaví psi. Rusové přece nikdy nikam nespěchají, že? Mezi nimi, svou ušatou hlavou blíž k podlaze chodí náš hlavní psí hrdina. A je to pěkně vynalézavý psí hrdina. Všiml si totiž, že do mrazu oblečení cestující metra mají v rukách vždy buď kus nějakého žvance a nebo popíjejí vodku. Zatímco o to druhé moc zájem nemá (což osobně nechápu), ten kousek svačiny v rukách člověka ho náramně pokouší.

Co tedy udělá? Začne štěkat! Světe div se, obyvatelé Ruska jsou na tom s nervy docela špatně, protože jinak si nedokážu vysvětlit, jak to, že tato taktika funguje zcela stoprocentně. Při děsivém štěknutí totiž jídlo vyhodí do vzduchu a to po chvíli dopadne na studenou podlahu nástupiště metra, kde jej může náš hrdina pokojně sežrat. Tedy ne úplně pokojně. V metru se totiž pohybují i další psi a ti mají o chutné kousky svačin také zájem. Ti druzí ovšem neštěkají a tak všechnu práci nechávají na hrdinovi a pouze jdou za letící svačinou, kterou mu podle ukradnou. To by nebyla až taková tragédie. Potencionálních dárců jídla je v metru stále dost. Jen kdyby našem hrdinovi neutíkal čas reprezentovaný staminou v dolní části obrazovky. Jakmile stamina vyprší: „Kanjec filma.“ Tuto staminu spotřebováváte za každé štěknutí a sama o sobě dost razantně mizí i když nic neděláte. Jídlo, které sežerete vám jí kousíček naopak vrátí. To je bohužel největší limit ve hře. Ať se snažíte jakkoliv, váš čas neúprosně mizí a i když celou dobu jen stojíte na místě, máte všehovšudy tak půl minuty, než uvidíte obrazovku s bodovým souhrnem a nápisem GAME OVER.

Není třeba dělat si o Russian Subway Dogs nějaké plané naděje. Hra dokáže v reálu na chviličku zabavit, ale to dokáží i jiné, mnohem lepší, zábavnější a nápaditější projekty. Sbírání kusů jídla za zvuků sovětské armádní odrhovačky „Kaťuši“, je zajímavé tak minutu dvě. Náročnost a časová omezenost života psa v ruském metru tady odpovídá všem těm přirovnáním, jaké se o psím životě tradují.