Rychlá jízda - pozor na policajty!

Jezdíváte-li občas po dálnici, určitě si snadno vybavíte tzv. piráty silnic, kteří zběsile křižují naše cesty a blikají a houkají na vše, co se jim postaví do cesty. Dnes se do role jednoho z nich - pokud chcete - budete moci vžit i vy.

Pamatuju si, že když mi bylo šest let a někdy na začátku 90.let jsem měl nastoupit povinnou školní docházku, táta domů z tehdy čerstvě otevřených zahraničních trhů dovezl jakousi autodráhu, která sestávala z plastového volantu a cestami pokrytého kruhu. Volant byl přitom spojen s pohyblivou pákou ukrytou pod plochou kruhu a pomocí magnetu ovládal polohu autíčka, které pohybem magnetu měnilo směr, zatímco se kruh neustále otáčel (takže to vypadalo jako by autíčko jelo a přitom se pohyboval jen a pouze onen kruh). Zdá se vám nesmyslné takhle začínat recenzi freewarovky, která od rozhrkaných prehistorických elektrohraček má asi tak daleko jako Martin Maxa k výhře v anketě Zlatý slavík? Pak vězte, že tyhle na první pohled absolutně nesouvisející formy zábavy v sobě skrývají tentýž princip, jak na straně svých uživatelů-hráčů dosáhnout stoprocentní "hráčské" spokojenosti.

Základní idea Rychlé jízdy je stará jako počítačová zábava vůbec. Už ve stařičkých akčních vesmírných simulátorech jsme se přece setkali s neustále scrollující obrazovkou, která každou chvíli odkrývá další zákeřné nepřátele, tajné skrýše a mnohé jiné zapeklitosti. Jen vesmírné koráby autor pro své účely nahradil osobními automobily, zákeřné náváděné rakety policejními vozidly a energetické bonusy malými nádržkami s palivem.

Ostatní zákonitosti her obdobného typu si tvůrce české závodničkové freewarovky "vypůjčil" prakticky beze změny. Prioritním úkolem hráče je vyhýbat se souběžně a protisměrně jedoucím vozidlům včasnou změnou jízdního pruhu (přičemž - a to je celkem šikovné - auta v jednotlivých pruzích jedou konstantní rychlostí odstupňovanou podle vdálenosti od okraje vozovky, tj. tak jak je tomu obvykle v běžném provozu). Kolize s jinými vozidly je samozřejmě nežádoucí a hra ji promptně ztrestá ztrátou jednoho života - stane se tak třikrát a místo sporťáku po dálnici si to váš virtuální řidič bude "štrádovat" sanitkou rovnou do nemocnice, čímž jeho spanilá jízda velice rychle skončí.

Osud sytě červeného auta je plně ve vašich rukou. Musíte si tak dávat pozor nejen na ostatní účastníky silničního provozu, ale mj. i na to, abyste se náhodou s vozidlem neoctli mimo obrazovku - takový výlet za okraj monitoru vás opět bude stát jeden trestný život. A to ve chvíli, kdy jako pominutí manévrujete mezi několika pruhy za současného houkání policejní sirény, rozhodně člověku na náladě nepřidá. Nemluvě o tom, že setřást policejní hlídku, která se vám neustále lepí na paty, také není nic úžasně snadného.

Co se technického zpracování Rychlé jízdy týče, platí zde ono otřepané - "účel světí prostředky". Jestliže jsem ji v úvodu recenze trošku opovážlivě přirovnal k desetiletí staré maďarské stolní hře, musíte teď minimálně při pohledu na screenshoty se mnou souhlasit v jednom - dokonalá grafická stránka není to, o co autor v případě této freewarovky usiloval. Přesto pěkně nakreslená krajina i modely aut nikomu náhlou nevolnost nezpůsobí.

Za sympatickou, naprosto zbytečnou a na druhou stranu také nijak neobvyklou lze považovat poslední vychytávku a to klakson, který se spouští jednoduše klepnutím do mezerníku. Někomu se možná zalíbí. Větší množství hráčů však pravděpodobně spíš ocení fakt, že hra se spokojí s podprůměrným počítačem a pouhými pár megabyty na disku. Požadovat víc by ostatně v jejím případě bylo - bez urážky - hříchem. Stručně řečeno - pro majitele starších herních strojů a fanoušky autíček jasná volba.