Když kolem mě při hraní Saboteura 95 procházel můj kmetský švagr, mimoděk procedil „To odněkud znám." A nemusel se nutně mýlit, protože autor Saboteura 95, Alexandru Simion, vybrakoval grafiku z řady prastarých her a především - Saboteur 95 je nová edice fanovské hry z roku 1995, která byla zase inspirovaná osmibitovým Saboteurem z roku 1985. A určitě platí, že tahle akčně adventuristická 2D akce s věkem zraje.
V roli ninži máte proniknout hluboko do ostře střeženého komplexu a sabotovat určité vybavení. Po dosažení tohoto cíle se hra rozděluje a vy máte (údajně) na výběr mezi útěkem ven z komplexu nebo sebevražedně obtížným dotáhnutím čistky do konce. Mimo mnoha stráží, lidských i jiných, budete konfrontováni i s automatických palposty, unikajícími chemikáliemi, plameny šířícími se prasklého potrubí a dalšími radostmi.
Bojová paleta vašeho cápka nepatří mezi nejširší. V podstatě se zmůže pouze na kop, úder pěstí a - je-li to po ruce - vrh nožem nebo jiným nástrojem. Stejně tak je omezený i pohybový repertoár. Žádné plížení, žádný výskok, ani náznak jakýchkoliv stealth mimiker. Spíše než ninja je hlavní postava derivát Johna Ramba, avšak naneštěstí bez kulometu.
O co slabší je bojová stránka, o to je silnější ta „adventurní.“ Při postupu obrovským komplexem je (možná až příliš často) třeba zapojit mozek. Není problém se zaseknout už tři minuty po začátku hraní; v readme je to dokonce řešeno v FAQ. Musíte pročítat počítače, deaktivovat vzdálené brány i různě improvizovat. Není na škodu si kreslit bokem hrubou mapu celého dějiště. Stejně tak si budete muset na papír vedle počítače vypisovat i zobrazené hesla. Objevování dalších a dalších místností je hodně příjemné a asi je to nejlepší stránka hry.
Saboteur 95 má ale i stinné stránky. Především, během soubojů se strážemi na ně chybí jakákoliv fixace nebo alespoň indikace, jestli stráži vůbec ubližujete – docela často se mi stalo, že jsem sice stál u chlápka a zuřivě kopal, ale hra to brala jako zásahy vzduchu. Dost škody naopak utrpěl můj mezerník. Taktéž doléčování možná mohlo být provedeno lépe. Hrdina nesbírá medikity, k doplnění zdraví stačí chvíli nehybně stát; pokud jste takové nemehla jako já, budete příliš často bezcílně stát, nudit se, popřípadě zírat na lepšící se healthbar.
Určitým problémem pro kondiční hráče pak může být právě ona rozsáhlost a s ní spojená zákysovost. Dokud objevujete nové lokace a přemýšlíte, jak se tady a támhle vyhnout střetu, hra je zábavná. Jakmile ale ztratíte stopu, chodíte zmateně obrovským prázdným komplexem a hledáte, co vám uniklo. To samozřejmě známe z mnoha starších her. Vzhledem k desítkám počítačovým panelům, místy až úchylně schovanému dalšímu schodišti a především čtyřem stovkám místnostem je jasné, že podobné bloudění je v Saboteurovi 95 přítomno dost často.
Nejsem si jistý, mám-li za to strhnout něco z hodnocení, protože to je jednoduše daň za fenomenální rozsáhlost. Pravdou ale je, že mě osobně bloudění labyrintem místností a kreslení si mapky vyvažovalo svojí otravností zábavnost té lepší části hry. Oficiální web alespoň nabízí pomocnou ruku v podobě kompletní mapy komplexu a návodu. I přes výtky tu ale hry jako Saboteur 95 rozhodně nejsou každý den. Nejen díky vypůjčené grafice se člověk vrátí o roky zpátky…