Salient: Supply & Command – originální RTS

Salient je jednou z nejoriginálnějších RTS, které kdy spatřily světlo světa. Ačkoliv v ní jde především o to vybít všechny nepřátelské vojáky, k tomuto cíli vedou podstatně jiné postupy než v podobných titulech. Nevěříte? Přesvědčte se sami!

Originalita. Svatý grál herních vývojářů doznává svého naplnění zejména v poslední době a zejména v komerční sféře skutečně jen málokdy. Zákony trhu, nabídky a poptávky a všech těch ostatních ekonomických manažerských keců jsou neúprosné. Za každý titul, jenž se snaží inovovat a alespoň částečně zbořit stanovené hranice, bývají tak především herní novináři (nejvíce unaveni z nutnosti neustálého opakovaného hraní stejných her) vděčni a často ani nekoukají na to, zda ony nové nápady vůbec jsou ku prospěchu věci. Ale už český obrozencký satirik Karel Havlíček Borovský před něčím podobným ve svých epigramech varuje: není nad původnost / každý po ní touží / všichni chodí přes most / to já půjdu louží. A bohužel, jakkoliv velká škoda to je, podobné verše by se ideálně hodily ke stručnému popisu dnes recenzované ambiciózní RTS Salient: Supply & Command, jež si stanovila cíl překvapit hráče tohoto žánru – avšak zvolila k tomu cestu pramálo vhodnou.

Salient: Supply & Command totiž nenabízí možnost přímé kontroly jednotek, a to v žádném smyslu. Zároveň se zde ani nic netěží a veškerá strategie spočívá ve výrobě (respektive distribuci, neboť hráči se dle instrukcí dostává do rukou jakési velké skladovací centrum a kasárna s neomezenou kapacitou) a rozesílání vojáků a různorodé výzbroje do jednotlivých zón mapy, načež trpně sleduje, kterak buď rozmašírovávají nepřátelská vojska, nebo jsou naopak sami rozsekáváni na malé kousíčky. Zní to jako pramalá zábava – a i když to ve skutečnosti není tak docela špatné, stále se zdá, že možnost přímé kontroly by hře rozhodně v nejdůležitějším prvku pro hodnocení, tedy hratelnosti, pomohla. Na druhou stranu, kvitovat s povděkem lze širokou škálu využitelných jednotek a zbraní – najdou se zde archaické luky, nože, či středověká brnění, ale nechybí ani moderní technika, pokročilé pušky, obrněná vozidla či helikoptéry. Snad jen orientace v tom, k čemu se která jednotka hodí, by mohla být lepší.

Po technické stránce na tom Salient není zase nijak zvlášť dobře. Od hry, jejíž instalační soubor má více než sedmnáct megabajtů, by člověk čekal pořádnou 3D grafiku – a i když tří rozměrů autoři skutečně využili, bůhvíjaká pastva pro oči Salient tedy není. Zejména modely jednotek jsou až příliš strohé a souboje mezi nimi podivně animované, i prostředí ale působí vzhledem k minimu přítomných objektů dost chudě. Grafické zpracování je doplněno nadprůměrným zvukem a poněkud nepochopitelným uživatelským rozhraním. Naučit se Salient ovládat dá celkem práci – k nepochopení je například fakt, že lišta, na níž se určuje, kterou jednotku bude sklad produkovat, není nijak popsána, záporem je též absence textových popisků pro jednotlivá tlačítka, které by se měly zobrazovat po najetí myší. Zkrátka a dobře: jakkoliv možná na první pohled princip Salientu vypadá zajímavě, a jakkoliv je sympatická snaha inovovat žánr realtimových strategií, autoři by udělali lépe, kdyby se svými nespornými programátorskými schopnostmi vytvořili raději hru více standardní, více klišovitou – ale hratelnější.