Kdo by nechtěl být bohem? Většina věřících nejednou v koutku duše zatoužila po možnosti žít věčně a pouhou myšlenkou ovlivňovat životy mas, přetvářet krajinu a trestat nehodné přírodními katastrofami. Z potenciálu krás nadlidské inkarnace těžilo už v herních dějinách několik titulů. Nesmrtelnost si vysloužila trojdílná série Populous, její autor Peter Molyneux pak aktuálně boduje výtečným Black & White (a v roce 2005 už by se snad všichni fandové měli dočkat neustále odkládané dvojky). Mezi freewarovkami pak místo na trůnu právě v tuto chvíli zaujímá Sandbox of God - jedna z posledních her týmu Vertigo Games. Ti nejsou úplně nejznámější, mají už ale za sebou celou řadu nadprůměrných a výborných titulů: namátkou dva díly Helicopter Cacophony, Ore No Ryomi, či třeba Project Atlantis.
Sandbox of God vychází z jednoduchého předpokladu, který se ovšem s Biblí tak docela neshoduje. Na počátku nebylo slovo, ale už rovnou celá jedna hotová planeta, symbolizovaná malým 
kopečkem na obrazovce. Země je zde tabula rasa, připravená na nejrůznější nadpřirozené zásahy. K mání je celá řada zázraků, jež mohou její tvář změnit k nepoznání. Mezi nejzásadnější patří stvoření života, a to konkrétně dvou forem: lidí a králíků. Pak jsou tu přírodní katastrofy (dopad meteoritu, zemětřesení, potopa) a zdánlivě vedlejší zásahy (vichřice, zalesnění, boží blesk). V každém tahu může hráč využít jednu ze sil, když je vyčerpá všechny, ukončí se jedna z celkem sedmi ér, časomíra ve spodní části obrazovky se posune o kus dopředu a dojde ke sčítání bodů, odměnám a leckdy i evoluci.
Postupem času, vede-li si hráč dobře, roste lidem i králíkům IQ, mohou se pustit do vzájemných válek, brání se katastrofám, na Zemi vznikají lesy, velká města, vybuchují sopky, staví se farmy, těží zlato a stříbro... Hraní Sandbox of God ale není jen tak jednoduchou a přímočarou záležitostí. Hráč si musí využít všechny přidělené zázraky, ovšem velmi záleží na pořadí, v jakém tak učiní. Stačí malý příklad: 
když hned na začátku rozbije zemi meteoritem a následně spustí potopu, vytvoří se v kráteru jezírko. Když ale nejprve zemi opláchne deštíkem a potom teprve udeří, zapíchne se velký kámen do změklé země a vytvoří skálu. Do ní se pak mohou buď nastěhovat lidé, nebo ji lze přeměnit bleskem na sopku a jejího výbuchu využít v další éře... možností je celá řada a ne vždy je jasně dáno, která je výhodnější. Za úspěšný postup je ale hráč odměňován krom zelených bodů (vyplývají ze stvoření nějaké užitečné věci - kaňonu, řeky, lesa...) také body modrými (vyjadřují evoluci nějakého útvaru anebo civilizace). Zpestřením jsou pak žádosti lidí a králíků o pomoc v těžkých dobách, které lze ignorovat, lepší je ale odpovědět a připsat si tak jednak čtvereček do rychlošípáckého modrého deníku, jednak bonusové body k IQ jednotlivých národů.
Sandbox of God je velmi variabilní a zejména zpočátku až neskutečně zábavný. Pozorovat spontánní rozvoj je zdrojem dětské radosti, stejně jako frustrace, když se začnou lidé a králíci navzájem zabíjet, nebo hráč vlastní blbostí přijde o sazeničky nebo sopku. 
Grafika je jednoduchá a komiksová, což je ale hře spíše ku prospěchu, protože je přehledná a dovede zobrazit jasně výsledky hráčova snažení. Povedená je i hudba. A tak jediné, co hodnocení Sandbox of God malinko sráží, je zdlouhavost. Ve chvíli, kdy se už hráč vyzná v efektech jednotlivých božských sil, ocenil by jistě možnost přeskočit několikavteřinové animace bouře, deště nebo moru, to ale bohužel není možné.
I přesto je ale Sandbox of God vynikajícím, nápaditým kouskem, který ocení nejen pařani s božským komplexem a nezvladatelným spasitelským syndromem.
