Shotgun Ninja - návrat do éry C64

Aby se autor této arkády výrazně odlišil od většiny současných herních projektů, rozhodl se grafickou stránku zpracovat tak trochu netradičně. Vlastně si jejím prostřednictvím zavzpomínal, jaké to bylo, když hrál na svém Commodore 64.

Koukáte se na okolní obrázky a nevěřícně kroutíte hlavou? Ano, Shotgun Ninja opravdu není hrou, která by vás na první pohled zaujala obrázky, nechat se odradit jejich podobou by ale byla škoda. Oblíbený zahraniční autor Cactus si totiž přichystal další z jeho zajímavých byť trochu netradičních dílek, které tentokráte vzpomínají na éru Commodore64.

V Shotgun Ninja se ujmete role malého ninjy skládajícího se jen z několika málo pixelů. Jeho jednoduché zpracování ale nekoresponduje se schopnostmi – v ruce totiž drží ostře nabitou zbraň a nebojí se ji použít. Ono také co mu zbývá, když jeho cestu kříží celá řada nepřátelských jednotek. S jejich vizáží si autor naštěstí hlavu lámat nemusel a tak vytvořil stejně jednoduché panáčky jen žluté barvy. Ti ani nedisponují žádnými speciálními schopnostmi a jediné, na co si musíte dávat pozor je, abyste se snad náhodou některého z nich nedotkli. V takovém případě totiž dochází okamžitě k restartování právě testovaného levelu.

Vaším úkolem tedy bude prostřílet se bariérou nepřátelských jednotek a dostat se až na konec levelu. Na začátku vás vysadí helikoptéra, poté se ale budete méně pohodlně pohybovat sítí dveří, k nimž je většinou třeba obstarat klíč. V praxi to tedy vypadá tak, že budete muset přesně skákat z plošinky na plošinku a občas se i z jedné odvážně spustit nebo spíše přeskočit dolů. To s sebou nese zásadní problém – pokud je to od vás vyžadováno, není vám dovoleno podívat se na situaci na plošince, kam se vrháte. Ne jednou se vám tedy stane, že seskočíte s dobrým úmyslem a stejně skončíte na hlavě protivníka. Předejít tomu ale bohužel moc dobře nejde a tak nezbývá nic jiného než doufat. Na podobných náhodách je postavena celá řada dalších akcí, kdy se budete muset spustit do malého prostoru, kde pochoduje šest vojáků a zabírá tak téměř celé místo. Od vás se přesto očekává, že mezi ně skočíte, získáte první volnou skulinku a všechny je pozabíjíte. A aby toho nebylo málo, těsně před finálovými dveřmi v každé misi čeká většinou poslední testík – kupříkladu na krátkých plošinkách jsem se těsně před cílem vypekla hned několikrát.

Po zkušenostech z hraní Shotgun Ninja mohu hru doporučit snad jedině tomu, kdo rád potrápí vlastní nervy a nevadí mu, že bude level dělat několikrát. Nedá se říct, že by byla hra vyloženě špatnou, spíše se ale zalíbí jen úzkému kroužku hráčů.