Za prvé je to zimní tématika, což nelze mít autorovi až tak za zlé, neboť se jedná o projekt do soutěže, kde jde podobné ladění jednou z hlavních podmínek. To tedy v praxi znamená, že se dočkáme postavy jednoho malého eskymáka, který se bude místo dlouhou a vysokou věží pohybovat ledovým prostředím, které ale jakoby tomu z Icy Tower z oka vypadlo. Opět se totiž koukáme na poměrně úzkou trasu, na níž jsou rozmístěné plošinky a to sice po stejných intervalech co se výšky týče, každá je ale jinak dlouhá a tudíž i obtížněji zdolatelná. Sinking Ice Block of Doom pak jasně napovídá, jak to vlastně autor myslel. Místo věže je tu velká potopa, která postupně navyšuje svoji hladinu a tím pádem pod ní mizí i řada plošinek, které budete muset přeskákat dříve, než k tomu dojde. Hladinu pak máte neustále v patách tudíž budete muset rytmus a rychlost postupu neustále vylepšovat, pokud samozřejmě nechcete skončit pod vodou. A to byste rozhodně neměli vzhledem k tomu, že hlavní hrdina plavat neumí a stačí se ledové vody jen dotknout a je s ním okamžitě konec. Co to znamená pro vás, je snad jasné – hold si projedete celou trasu pěkně od začátku. Za vše jsou vám připisován body které se z velké míry skládají z počtu plošinek, který se vám podařil překonat.
K tomu se ale čas od času načte nějaký ten bonus pramenící ze speciálních komb, které autor taktéž okoukal od již zmiňované předlohy. K jeho smůle se ale inspiroval tak trochu špatným způsobem a komba v Sinking Ice Block of Doom jsou nesrovnatelně horší než ty, na něž jsme byli zvyklí. V tomto případě se dá spíše říct, že jsou čas od času i na obtíž, vznikají těžko říct jak a mnohdy vás spíše potopí, než nějak pomohou. K tomu podstatně přispívá i hlavní problém tohoto projektu a sice nepřesně vymyšlené kolize s plošinkami – nejednou se mi stalo, že jsem se sice nad nějakou tu plošinu úspěšně nadnesla, abych posléze sledovala, jak moje postavička opětovně propadla dolů a spadla do studené vody. Škoda, právě tato drobnost má totiž doslova destrukční účinky na výslednou hratelnost.