Ski Jump International 3 - skoky na lyžích

Nadějný finský programátor již takřka šest let s přestávkami pracuje na navenek nenápadné a mírně archaicky vypadající, uvnitř však neskutečně promyšlené, neuvěřitelně hratelné a ďábelsky chytlavé simulaci skoků na lyžích. Několik desítek skokanských můstků, slavná jména a čtyři diametrálně odlišné módy hry - to je ve zkratce Ski Jump International.

Nevím proč, ale zimní sporty jsem nikdy jako příliš atraktivní formu zábavy či aktivního odpočinku nevnímal. Ač rád sleduji zápolení našich hokejistů na zimní olympiádě, boj Katky Neumannové či jízdy českých bobistů, mně samotného tyto aktivity nijak nelákají. Dokonce i natolik bohulibá činnost jako sjezdování na lyžích mi po pár hodinách strávených na stojícím vleku dokáže pěkně pocuchat nervy. S o to větším nadšením ovšem rád usedám ke svému elektronickému miláčkovi, abych si návštěvu našich i zahraničních hor patřičně vynahradil. Bohužel ale tvůrci zřejmě mé nadšené pocity nesdílí (a nikdy nesdíleli) a tak jsme se za celou historii počítačových her mohli setkat snad jen s nesčetným množstvím simulátorů snowboardingu, několika nepodařenými simulacemi sjezdového lyžování a toliko jednou hrou, která si za námět zvolila zimní olympiádu.

Ski Jump International 3 (dále jen SJI) je typickou ukázkou hry, která vás sice nezvedne ze židle, nicméně na delší dobu vás perfektně zabaví. Její náplní není nic jiného (mnozí již určitě tuší podle názvu) než skoky na lyžích. Ačkoliv jsem, přiznám se, dosud pořádně nepochopil smysl a pravou hodnotu této odnože lyžařského sportu, po pár minutách hraní téhle nevelké freewarovky nadějného finského tvůrce mi bylo jasné, že právě takový typ zimního sportu dosud našim virtuálním mašinkám chyběl.

Po stránce technického zpracování nejde o žádný zázrak, nicméně hratelnost zde i trošku archaičtější grafické zpracování brilantně vyvažuje. Svou virtuální podobu má ve hře na několik desítek veleznámých i zapadlých skokanských můstků z celého světa. Autor dokonce nezapomněl ani na země české a hezkou tetrisovskou grafikou doplnil ztvárnění harrachovského můstku, který patří mezi jedny z nejvyšších na světě. Každému je asi jasné, že můstky se liší jednak svým grafickým ztvárněním a jednak svou délkou - a právě ve značné délkové variabilitě můstků je do jisté míry také největší síla SJI3. Pro rozdílné délky totiž musíte volit i značně odlišné strategie, takže zatímco u kratších můstků se viditelně vyplatí začít s odrazem co nejpozději a přikazovat skokanovi doskok, až když se jeho lyže téměř dotýkají povrchu zemského, v případě vyšších a delších můstků je nutné s odrazem začít podstatně dříve a také u dopadu dát lyžaři jistou dobu na jeho vybalancování. Pokud si totiž váš svěřenec takříkajíc "rozbije hubu", nebude mu pokoření historického rekordu na nic, jelikož jej nepovedený finiš bude stát velice nechutný obnos bodů.

Překousnete-li počáteční relativní obtížnost skákání a nutnost poměrně dlouhou dobu tvrdě trénovat, jistě si dostatečně pohrajete s mnoha dalšími volbami, které vám finská skákací simulace nabízí. V první řadě je to jakýsi světový pohár, který pro mě téměř vždy skončil fatálním neúspěchem, takže jsem si jeho pokoření nechal na příště :-). Předpokládám, že každý z vás ví, o co v takovém typickém světovém poháru jde (tvrdá makačka, doping, ještě tvrdší makačka, vítězství, zjistění dopingu, žádné vítězství, konec kariéry), takže se plynule přesuneme k druhé položce, kterou je Custom World Cup. Jde o obdobu světového poháru s tou výjimkou, že pořadí a zařazení jednotlivých můstků určujete jen a jen vy. Four Hills Tour je zajímavá v podstatě jen proto, že se dobrým umístěním v ní můžete lehce dostat do síně slávy (ale za tu námahu to nestojí, věřte mi :-)). A nakonec se v menu blýskne ještě King of the Hill, což je jen lehce zkomolený název pro vyzařovací závod - po každém skoku odpadá ten, komu se skok zdařil nejméně a vítěz (tedy poslední zbylý závodník) je titulován, překvapivě, King of the Hill (Král kopce).

Když už jsme naši pouť skrz naskrz hrou SJI3 provedli všemi módy, soutěžemi, poháry či jak jinak chcete, určitě bychom si ještě měli něco povědět o samotném skákání. Upřímně řečeno je možná i leckdy těžší než to skutečné (teď samozřejmě nechci nijak snižovat výkony vrcholných skokanů) - vašeho prťavého panduláka totiž musíte ve 2D zobrazení ovládat pouze několika málo klávesami a přitom si veškeré skoky naprosto precizně načasovat. Nejdřív přesně odhadnout dobu, kdy je nutné skokana donutit odlepit se od povrchu naší matičky Země, následně polohu, v níž bude skokan urputně zápolit se sněhovou plýskanicí bičující zasněžený povrch doskokové dráhy, a nakonec přesně na milisekundu odhadnout vhodný okamžik na pokyn k doskoku. Každý nesprávný krok vás bude stát nejen cenné bodíky hodnocení, ale také nižší dosaženou vzdálenost a při nejhorším také zdraví vašeho panďuláka.

Zavěr tedy zní - máte-li dost všeho zbytečného násilí, které nám denodenně podstrkují všechny ty mozek vymývající akční splácaniny všeho druhu (a jeee, zas jeden moralista, co mu nevoní pořádná zábava - by editor :-), a baví-li vás hry typu Bridge Builder, neváhejte ani vteřinu.