Slender je strach.
Slender je úlek.
Slender je mrazení v zádech.
Slender je alespoň dle hráčů jedna z nejděsivějších her poslední doby. Já souhlasím.
Slender je hra, která si sama hraje s hráčem.
Slender je hra, která k vyvolání neprostupně děsivé atmosféry využívá naprosto elementární triky, které horory používají již od dob vzniku tohoto žánru.
Slender naplňuje smysly nejistotou a děsem.
Slender nepřináší nic nového a přesto všechno uspívá na celé čáře.
Slender je pro jednoho nepřekonatelně nestravitelný, pro jiného dokonalý zážitek.
Na tomto dějišti skutečně není nic, co by ještě lidské oko tisíckrát nevidělo. Les. Tma. Noční obloha. Zvuky nočních ptáků a vytí vlků. Přesto, nic z toho nedokáže hráči nijak ublížit. Co je tady dále? Nějaká opuštěná stavba. Nějaké vozidlo. Vše bez lidské přítomnosti. Stromy, přes které kužel světla z baterky přejíždí se míhají, jak hráč pomalu prochází kolem. Těžce dýchá a velmi lehce našlapuje, jakoby se bál něčeho, co ani nevidí. Něčeho, co tady ani nemusí být. Každý opatrný krok vydává praskající zvuk, jak se noha boří mezi hlínu a napadané jehličí. Baterka osvětluje jen nejbližší okolí, navíc svítí jen jedním směrem. Kdoví, jestli hráče nic nesleduje. Třeba, kdyby se otočil, uvidí něco, po čem mu ztuhne krev v žilách. Neudělá to.
Zdá se, že tu pořád není nic, co by mohlo ublížit. Přesto je hráč opatrný, aby byl co nejtišší, snad jakoby něco mohlo poslouchat mezi vzdálenějšími stromy. Nic tady není. Jen ticho a hvězdné nebe. Proč jsou tedy hráčovi nervy napnuté k prasknutí? Najednou kužel světla po něčem přejede. Něco se pohnulo mezi stromy! Hráč se lekne, ale než se jeho zrak vrátí na to místo, je to už pryč. Bylo to skutečně tam, nebo už děsem ovládnutý mozek ukazuje nesmysly? Proč se rozum ve spárech tísnivého strachu snaží svého majitele klamat? Ne, je si jistý, že tam něco skutečně bylo! Udělá krok k tomu místu, ale než se jeho noha vůbec dotkne země, uslyší za sebou tlumené prasknutí větví. Ve chvíli zkoprní a ani nepoloží nohu na zem. Něco je za ním! Čelo se ještě více orosí studeným potem, který se však zdá být tak horký, že na kůži vypaluje malé bílé čáry. Hráč nemá na výběr. Zavře oči a zprudka se otočí. Světlo baterky se okamžitě otočí s ním a ozáří prázdnou cestu. Otře si čelo. Oddychne si a otočí se zpět. V tom se světelný kužel zastaví na podivné postavě, která kráčí přímo ke hráči. Ten ani nestihne vykřiknout, když se postava nelidsky rychle objeví hned před ním.
Slender je skutečně děsivý. Je to rozhodně jedna z nejděsivějších a nejvíce skličujících záležitostí, jaké jsem měl kdy tu možnost hrát. Na YouTube se hromadí desítky videí reakcí hráčů, kteří hru hráli. Nedívejte se na ně. Nenechte se okrást o ten pocit. O jeden z nejčistších projevů lidského odhodlání přežít: O šok. O úlek. O strach. Čistý a dokonalý.
Slender není hra v klasickém smyslu. Je to spíš simulátor děsu.
Slender v žádném případě nezkoušejte, pokud o sobě víte, že máte slabé srdce či nízkou odolnost vůči strachu. Pokud si však užíváte každý šok a každou chvíli pod tlakem, pokud vyhledáváte děs, jako něco, co se vám líbí, pak udělejte toto:
Jakmile dočtete tuto recenzi, Slender si stáhněte. Nevyhledávejte o něm žádné další informace, nedívejte se na žádná videa. Zavřete se v pokoji a až bude venku naprostá tma a kolem vás dokonalé ticho, Slender spusťte. Užívejte si příval krystalicky čistého strachu a napětí. Pokud něco zahlédnete, udělejte to, co vám vaše smysly radí. Utíkejte jako o život!
Přece jenom je tady nakonec něco, co by mohlo ublížit!
