Na této hře se mi hned od prvotního spuštění zalíbilo několik drobností. Za prvé to není prachsprostá kopie a hratelnost doznala malých změn. Také se setkáváme s novými druhy nepřátel a při přeskakování plošinek se do akce zapojují rovněž zcela nové prvky. Řeč je kupříkladu o trochu jinak vypadajících trampolínách, vylétávbání komínem a podobně. Nových kontur se dočkala i stránka technická, která vypadá podstatně lépe než archaický rozkostičkovaný kolega.
Základ ale zůstal nezměněn. S instalatérem se budeme prodírat arkádovými lokacemi viděnými pohledem z boku. Ty jsou většinou exteriérové a vedle nástrah spojených se samotným designem okolí je nutné také zvážit neustále se valící nepřátele. U řady z nich se jedná o setkání se starým známým, neboť jde o důvěrně známé kousky z předešlých dílů. Řeč je samozřejmě o zelených želvách s tvrdým krunýřem, který po plošinkách nepěkně klouže a třeba také o hnědých pochodujících houstičkách, které jsou asi nejjednoduššími protivníky vůbec. Tím ale výpis nekončí. Postupně se budou řady nepřátel rozšiřovat a k nim tak přibude dlouhá housenka, kterou nelze prakticky skokem na hlavu zabíte. Pouze zčervená a zešílí, začne pobíhat sem a tak a tím je vlastně ještě nebezpečnější.
Podobný je i systém upgradů. Nad hlavou čas od času objevíte žlutě svítící krychličku s otazníkem. Pokud do ní ze spoda narazíte hlavou, vypadnou z ní mince, jež se připíší na vaše konto a nebo z nich vyjede vylepšení pro vás. Tím je hříběk pro větší růst nebo hvězdička pro střelbu. Celkově mi ale SMB: Bowser Terror připadal dosti obtížný, tudíž jsem si podobných vylepšení dlouho neužila a většinou se vždy rychle vrátila do základního módu.
SMB: Bowser Terror je svěží předělávkou důvěrně známého konceptu, který si své příznivce najde nepochybně i nyní. I když má Mario již své roky v herním průmyslu „odpracované“ stále mu nechybí elán a nasazení. A právě díky němu a dobře vymyšleným základům se může projekt pyšnit nadprůměrným hodnocením.