Snoopy – dohopsejte až do boudy

Snoopy se zaběhl. Dokážete projít desítkami úrovní a dovést ho domů do jeho boudy? Ze začátku to vypadá jednoduše, ale brzy zjistíte, že je to zajímavá výzva. Máte na to?Kámen, vyskočit! Beruška, vyskočit! Hop, hop, hop, kdo neskáče, není pes.

Jaká by měla být hra, nad kterou se pobaví mladší i starší nenáročný hráč? Měla by mít dobře rozvrženou obtížnost, aby žádnému z nich nepřišla příliš jednoduchá, či těžká. Také by měla být postavena na nějakém jednoduchém principu, který pochopí i předškolák. A hlavně by měla být zábavná. Když jsem Snoopyho poprvé spustil, myslel jsem, že je určen především předškolákům. Byl jsem značně skeptický, ale když jsem prošel prvních několik kol, přestala hra být tak snadná a ukázalo se, že prvotní primitivnost byl spíš nějaký druh ironie. I já jsem začal proklínat nejdříve klávesnici, pak počítač a nakonec i všechny okolo sebe. 

Snoopy je předělávka klasické hopsačky z Commodore 64. Hra se příliš nezměnila, samozřejmě až na grafiku a rozsáhlost. Protože ale nepočítám s tím, že by většina z vás starého Snoopyho hrála, vezmu to pěkně od začátku. Příběh veskrze žádný, u hopsaček podobného ražení stejně většinou překáží. Hlavním herním hrdinou je ušatý pes, celou dobu roztomilý sympaťák. Ovládání se omezuje na pouhé tři klávesy, šipky do stran a šipku nahoru, pro výskok. Nic jiného, než skákat a chodit totiž nemusíte. Blíží se propast, přeskočíte ji, pochoduje vám v ústrety fialová beruška, přeskočíte ji. A to je vše, skákejte a buďte opatrní. Každá chyba, ať již to znamená zakopnutí o kámen, střet s ohnivou koulí, nebo jinou kolizi, znamená odečtení jednoho života. Životů máte pět, takže to není žádná sranda. 

První trojice světů, z nichž každý má asi patnáct herních obrazovek, je ještě poměrně snadná. Pak následuje další trojice, s prostřední obtížností, a nakonec ta nejtěžší. Dohromady to je tedy devět světů, přičemž každý má okolo patnácti, šestnácti obrazovek. Herní prvky (a de facto i mapy) se ale opakují, v druhé trojici máte ty samé překážky jako v trojici předchozí. Ale místo jedné berušky jsou třeba tři a všechny pochodují dvojnásobnou rychlostí. Proto roste obtížnost velmi rapidně, hra je těžší a těžší a nakonec je to naprosté peklo.

Technicky je Snoopy velmi jednoduchý, infantilní veselé barvičky a plandající uši našeho hrdiny jsou dětinsky krásné. Zvuků je ve hře jen několik, nejčastěji budete asi slýchat Snoopyho bolestné zakníkání, které se ozve při každém karambolu. Hudba není žádná, možná by nějaký jednoduchý rytmus hře slušel, ale na druhou stranu by časem člověku lezl na nervy, takže absence hudby tolik nevadí. Snoopy je hra s primitivním systémem a fungující na primitivních principech, ale je překvapivě obtížná. Její zábavnost spočívá právě v té narůstající obtížnosti a plusem je určitě i široké spektrum jejích potenciálních hráčů/hráček. Nakonec napíšu snad jen větu, která vás bude při hraní Snoopyho provázet nejvíc: „JE TO VÝZVA!“