Snowie the Snowman 3 - pozor na plamínky!

Sněhem pokryté lokace a jeden malý hrdina. Ten se musí vydat na dlouhou cestu, na jejímž konci jej snad čeká obrovský rudý drak a skupina nepřátel, kteří byli tímto zlořádem uneseni. To vše v této zajímavé hopsačce s pohádkovou atmosférou.

Hra s hlavním hrdinou tak infantilního jména jako je Snowie snad ani nemůže být brána za vážný titul. A ono doopravdy, Snowie the Snowman s číslovkou tři je skutečně hrou určenou primárně pro menší hráče či ty odrostlejší, kterým není pohádkový svět až tak cizí. Tou správnou atmosférou, kterou na vás dýchne kvalitní pohádka, na vás promluví i příběh této hopsačky vytvořené za pomocí Gamemakeru. Hlavním hrdinou je malý Snowie, proti němuž stojí obří rudý drak a jeho četní posluhovači. Ty jsou jednoho dne vypuštěni s cílem zajmout několik jedinců, přičemž akci provedou shodou náhod ve Snowieho rodné vesnici v momentě, kdy se náš hrdina nenachází ve svém domečku. Poté, co se vrátí z vycházky, nalezne celé okolí v zuboženém stavu a ještě navíc opuštěné. Na zemi rozmístěné plamínky ale nenechávají nejmenší pochybnosti o tom, kdo za tímto zlotřilým činem stojí.

A tak se hlavní hrdina vydává na pouť skrze rozsáhlé zasněžené krajiny, které jsou až nezvykle členité a až na několik málo úseků vedou výhradně směrem nahoru, tedy k hlavnímu drakovi, což je hlavní cíl Snowieho cesty. Než dorazí na místo, čeká na vás celá řada sympaticky zpracovaných lokací, které jsou dále rozděleny do menších oblastí. Po skončení jedné takové sice nedochází k savu, ale od té minulé jste symbolicky odděleni uzavřou cestou zpět, což sice působí tak trochu nerealisticky, svému účelu to ovšem poslouží skvěle.

Hlavními protivníky se Snowiemu stanou plamínky, které spatřil již na místě činu. Stejně jako každé malé dítě ví, že s ohněm si není radno zahrávat, stejná pravidla platí pochopitelně i pro sněhovou kouli, která by se vlivem plamenů velice rychle roztopila. Abyste takovému nemilému konci zabránili, budete muset všechny pohybující se plamínky přeskakovat a tedy i správně odhadovat dráhu jejich pohybu, která je naštěstí pevně daná a všichni protivníci se po ní pohybují konstantní rychlostí. Skoky ale mohou hráčům zvyklým na klasické pohyby z arkádovek působit nemalé problémy. Autoři totiž zvolili trochu jiný a možná i nešikovnější systém, kdy je třeba někdy zvolit nejprve klávesu pro skok vzhůru, tu následně pustit a zmáčknout šipku vlevo či vpravo, podle čehož se postava ještě po výskoku posune do strany. Jak by se jí to povedlo v reálném světě, to opravdu netuším.

Co je ale třeba vyzdvihnout na první místě je grafická a zvuková stránka, které se rozhodně podařily. A kdyby si tvůrci dali stejnou práci i s okolním prostředím a přitlačili na počet nepřátel, mohlo být hodnocení ještě o něco výše.