Soul Captor – záchrana světa z jiného pohledu

Dnes se opět vžijeme do role vetřelce., Ale narozdíl od nedávného Alien Takeover, kde bylo vaším úkol zničit několik civilizací, se bude naopak jedna zachraňovat. Vaše planeta je totiž okupována zlým vědcem a tomu se musí zabránit!

Přesně jak jsem naznačil v úvodu, příběh Soul Captor je postaven v podstatě úplně opačně, než jsme byli doposud zvyklí. Role se tentokrát totiž obrátily – už to nejsou ti odporní zelení vetřelci, kdo napadá ostatní planety. Hlavní záporná role zde připadla na někoho jiného, na člověka. Konkrétně na šíleného vědce, který se rozhodl využít duševní síly mimozemšťanů k ovládnutí jejich světa.

Začínáte jako již zmíněný vetřelec na okupované planetě a zatím nic netušíte o zlovolných plánech lidského padoucha, který před deseti lety přistál na vaší planetě. Zezačátku jen musíte pomoci vašemu zraněnému příteli a obnovit léčivou sílu fontány, která, jak se zdá, přestala fungovat. Sestupujete tak dolů do stoky kde se utkáte s Moussimem, jedním z přisluhovačů hlavního zlosyna. Na vaše bedra se tak dostává mnohem obtížnější a důležitější úkol než byl ten předešlý, totiž zachránit vaši rodnou planetu.

Samotná hra je směsicí 3D adventury a RPG. Kromě dialogů s ostatními postavami, sbírání předmětů a plnění úkolů dojde řada i na souboje s různými nepřáteli. Při boji se střídáte se svými protivníkem nebo protivníky po kolech, přičemž v každém kole můžete zadat akci, kterou chcete provést. Namátkou můžete útočit, léčit se lektvary nebo používat magické zařízení, které dostanete v prvních chvílích hry. Nepřátelé jsou celkem různorodí, od jakýchsi bílých koulí s minimální ničivou silou až po tužší oříšky jako třeba Moussimo.

Jedním z největších kladů hry je bezpochyby grafika. Vkusné a různorodé 3D zpracování se snad musí líbit každému. Animace postav jsou takřka bezchybné a jejich vzhled také není k zahození. Navíc během hry narazíte na poměrně slušný počet NPC, z nichž s velkou většinou můžete vést dialogy. To, co mě však zamrzelo je naprostá absence zvuků. Hraní není opepřené žádnou hudbou, postavy nejsou nadabované a dokonce neuslyšíte ani jeden zvukový efekt. Myslím, že je to vážně škoda, sice by se trochu zvýšila velikost hry, ale na druhou stranu hra bez zvuků je poloviční. 

Nikoho asi také moc nepotěší fakt, že si nemůžete uložit aktuální pozici. Jediné, co je vám po smrti nabídnuto je restart, což je tak trochu autosave, ale po vypnutí hry nelze použít. Navíc prakticky nefunguje – po jeho zapnutí vás sice hra kopne na místo, kde jste předtím selhali, ale vy nemůžete bojovat. Výčet chyb uzavírá poněkud podivné menu s rozsáhlým výběrem – Start game a Exit…

Soul Captor je zkrátka povedený kousek. Škoda té nedotaženosti, která velmi omezuje hratelnost a kvůli ní působí celý výtvor hodně nedodělaným dojmem. Každopádně za zkoušku nic nedáte.