Soul Fighter - abstraktní střílečka

Invativní, takřka japonská a především vcelku variabilní - taková je akční hra jménem Soul Fighter, která se stala vítězem jedné zahraniční soutěže - bylo její vítězství oprávněné či nikoliv? Posuďte sami.

Zahraniční server Gamemakergames.com zabývající se tvorbou hříček za pomocí programu gamemaker jednou za čas podpoří komunitu nějakou tou lákavou soutěží s příjemnými cenami, což je třeba případ nedávné Two Room Contest, do níž se přihlásilo slušné množství her, přičemž Soul Fighter je pochopitelně jednou z nich. Pravidla soutěže nebyly nikterak omezující, cílem bylo stvořit hru, která bude využívat pouze dvou „room“ v gamemakeru, přičemž žánrově a náplňově byla autorům přenechána volná ruka.

A tak vznikl Soul Fighter, který se na první pohled tváří jako klasická japonská střílečka, čemuž ostatně odpovídá také celková hratelnost. Základní jednotkou se totiž stane velký trojúhelník, z něhož je však podstatné jen malé jádro umístěné uprostřed. To vás občas bez povšimnutí mine, jindy se zase najednou zastaví a začne kolem sebe chrlit projektily.

A vzhledem k tomu že má Soul Fighter nejspíš japonské hry napodobovat, vznikne zanedlouho na hrací ploše taková směsice barevných projektilů, že budete mít co dělat, abyste se jim vůbec vyhnuli. Základem celé hry je pak určitý počet útoků, jimiž nepřátelé disponují. Ty se pak budou nějak nepředvídatelné střídat, ve chvíli, kdy se na vás jádro povalí tedy ještě stále nebudete tušit, na jaký druh útoku se připravit – a že je to hodně podstatné myslím netřeba zdůrazňovat. Někdy se totiž projekty z jádra pohrnou všemi směry ve spirálách, jindy vás zase překvapí podélnými čárami sesílanými vaším směrem. Vaším úkolem pak bude najít si ty správná místečka, jimiž se dá bez úhonu prolézt a navíc celou dobu sesílat směrem k protivníkovy svoje světelné projektily.

Po prvních několika minutách hraní vám oba hrací módy v čele s rozmanitými útoky nepřátel přijdou s největší pravděpodobností vysoce originální a zajímavé. Pokud u hry ale setrváte delší dobu, naučíte se jednotlivé kousky znát tak důvěrně, že vás již prostě nic nezastaví. A to je přesně ten moment, kdy se s chytlavé a zajímavé gamemaker hříčky stává stereotypní a nezajímavý počin – a to je rozhodně škoda. Pro příště by možná pomohlo přidání daleko více herních pozadí a možná také oněch útoků.