Sp@ce – výtečná česká akce

Překvapivě kvalitní akční hra, která je navíc teprve debutem svého autora? Tak nejlépe by se dala popsat frenetická střílečka Sp@ce, jež si bere to nejlepší z japonských vesmírných řežeb.

Sp@ce je jedna z velké řady amatérských her, jež se na Plné hry dostaly prostřednictvím lokačního systému. Na první pohled nebudila příliš velký zájem redaktorů, nicméně po prvním spuštění se ukázalo, že je přece jen z trochu jiného soudku, než běžná produkce českých anti-programátorů tvořících pomocí programu Game Maker. Nicméně přesto by se našlo pár skrvnek na kráse jinak výtečné frenetické řežby ve stylu Xenona 2, SWIVu či Raptora. Vůbec první je poněkud vyšší velikost, ta je ale částečně vyvážena přítomností většího množství graficky specifických úrovní. Hře poněkud chybí jakýkoliv příběh – zřejmě by se odehrával jen dle klasického scénáře "na Zemi zaútočili mimozemšťané a jediný slavný galaktický hrdina může zachránit lidstvo", ale i to by bylo lepší než nic. Škoda.

Principiálně je Sp@ce naprosto jednoduchý. Hráč ovládá pomocí kurzorových šipek vlastní vesmírnou loď a snaží se prostřílet si cestu řadou úrovní odehrávajících se na různých místech ve vesmíru. Jednotlivé levely jsou pořádně dlouhé a jakkoliv se ze začátku může zdát hraní Sp@ce jednoduché, brzy nehorázně přituhne. Podobně jako tomu bývá zvykem u japonských freewarových řežeb se obrazovka rapidně zaplní nepřátelskými letouny, loděmi a nejrůznějšími zrádnými střelami a minami, že takřka není kam šlápnout a hráč se musí soustředit více na uhýbání, než na nějaké systematické ničení. Zabít všechny nepřátele není možné – problém je už jen přežít.

Hráčova loď dostává do vínku pouhý slaboučký přední kulomet, jenž stačí na první chabě obrněné stíhače, ale proti silnějším nepřátelům je bezmocný. Další vybavení je možné získat buď v průběhu boje ve hře, kdy se čas od času na obrazovce objeví nějaký ten bonus, jenž přidá přední kanón, boční střely, či totéž dozadu, specialitkou je pak dočasná nesmrtelnost a bomba, jež zničí všechny lodě na scéně. Druhou možností, kterak přijít k lepší palebné síle, je pak obchod, jenž se čas od času zpřístupní a kde může hráč za kredity nastřádané v průběhu předchozích levelů nakoupit tytéž bonusy bez nutnosti jejich hledání a sbírání v boji.

Nepřátelé pochopitelně nemají valnou umělou inteligenci, pohybují se naskriptovaně – a dobře, že tak. Jejich množství a variabilita je už tak dost velká. Jednotlivé levely jsou navíc pořádně dlouhé, a tak není hraní Sp@ce zdaleka procházkou růžovým sadem. Alespoň že se hráč čas od času dozví heslo, jež mu později umožní přístup rovnou do pokročilé fáze hry. Výrazným zpestřením pro hratelnost jsou velcí bossové – ne až tak megalomanští jako v některých jiných hrách, ale i tak pěkně pojatí a těžko zdolatelní.

Vizuální zpracování Sp@ce je víceméně průměrné. Variabilita je vynahrazena chabými pozadími a pouze průměrnými sprity jednotlivých vesmírných plavidel, jimž by určitě neuškodilo větší množství animací (třeba nějaké trysky, i když i tak je na obrazovce docela živo). Hudba je slušná, mění se s každou misí a rychle se zaryje pod kůži. Celkově se v případě Sp@ce jedná o příjemné překvapení z řad čtenářských výtvorů, které dokazuje, že i v Game Makeru se dají udělat hratelné arkády, které nenutí recenzenta vydávit na monitor zbytky večeře a nezpůsobují mu jiná psychická i fyzická ponížení. K autorovi tedy směřují redakční díky a návrh: co takhle pokračování?