Space Giko Harriya n - létající kočka

Že kočky nelétají? Že kočky ve svých tlapách neudrží i maxivní zbraně? V obou případech byste se mýlili a tato zábavná akce vás vyvede z omylu. Létající a zabíjející kočku zde budete mít na talíři neustále...

Říká vám něco pojem Space Harrier? Pravda, na to, abyste si hru pamatovali byste museli být již poměrně zasloužilými herními pamětníky, přičemž hra po svém vzniku v dílnách společnosti Sega urazila poměrně dlouhou trasu, dočkala se druhého dílu a také celé řady portů, které se mimochodem objevily jak na stařičkých Commodore64, tak i na pozdějších prvotních osobních počítačích až po podstatně modernější Playstation 2 .

V tomto úspěšném a ve své době populárním projektu se vzhlédl i autor Space Giko Harriya-n, ovšem samozřejmě provedl nezbytné změny. Na pozici hlavního hrdiny obsadil roztomilou bílou kočičku, kterou pod rameno dal jednu obzvlášť silnou zbraň, což k sobě příliš nesedí, zato ale působí celkem úsměvně. Protivníky se taktéž stanou bílé kočičky, byť vlastně většinou nevidíme jejich tělo. Dále jsem na obrazovce zpozorovala i hodně karikovaného psa v růžové barvě či létající potvůrky mající na zádech připevněná křídla jako netopýr (zato ale zepředu vidíme jejich jasně bílý kožíšek).

Tito všichni a mnoho dalších budou otravovat život hlavní hrdince během toho, co se rozhodla vyrazit na takový malý letecký výlet. Ano, Space Giko Harriya-n by šel přiřadit do kategorie tradičních stříleček, to by se ale naše hrdinka nesměla pohybovat jen do stran. Ale také nahoru a dolů. Defacto tedy létá, stejně jako její protivníci. Ti se najednou pohybují v několika letových výškách, cílem tedy bude odhadnout tu správnou, jinak je samozřejmě svou střelbou ani nezraníte. No a platí to samozřejmě i naopak. Pokud již po vás vystřelí nějaký svůj projektil nepřítel (a že jich nebude málo) musíte těmto střelám uniknout. A když přihlédnete k tomu, že se mnohdy pohybují ve skupinách roztažených po celé obrazovce, bude jediným únikem změna letové výšky.

I když to takhle vypadá všechno velice poklidně, v praxi je pravý opak pravdou. Hráč je nucen neustále reagovat na nové podněty jako je nejen přílet nepřátelských jednotek, ale i stromy o velké, ale i malé výšce. Těm se můžete buď vyhnout, nebo do nich napálit několik ran a ony zkrátka vybouchnou. To vše navíc umocňuje celkem povedená grafika a hráče jistě potěší i celkem dobrá variabilita vzhledem k rychle se střídajícím podnětům. Možná škoda jen stereotypu, který se přesto za chvíli dostaví (přeci jen začínat stále dokola ze stejného místa není moc zábavné).