Space Rot – hra s LSD

Když nejlepší částí hry je read me, pak to může znamenat buď Nobelovku za literaturu pro autora, nebo hru horší než zpěv Evy a Vaška. Někde na pomezí obou děsivých možností stojí Vesmírná hniloba.

space_rot_03

Hardcore umění si mezi normálními smrtelníky vytvořilo auru čehosi podobného radikálním politickým stranám a fanatickým sektám. Málokterý tovární dělník má pochopení pro nelidské abstraktní tvary protiválečné sochy ukované z kovových pásů tanku. Platí to i v herním prostředí. S tím, jak se potřeby art vývojářů odlišují od potřeb běžných hráčů, klesá i pochopení pro experimentální hry vytvořené s rozlišením 2x2 pixely. A co teprve když autor dává veřejně najevo, že se o user-hostile hru přímo snaží…

Space Rot je dílko Jacoba Waldemara Buczynskiho, aka autora ujetého Pasta Masteru, který sám o sobě říká, že má zálibu v co nejhůře hratelných hrách. Podobně jako loni bych mohl citovat něco z jeho další tvorby – například hru Cripple Apokalypse o útocích postižených lidí, či Adventures From The Crocodile Guy, parodii na smrt Steva Irvinga. Nepřekvapí, že i ve Space Rotu si dal za cíl vytvořit něco bizarního. Space Rot je taková variace na Space Invaders, ovšem v simulaci z pohledu lidí s potížemi zraku. Ne, okolní obrázky NEJSOU rozmazané v Photoshopu. Gameplay sám o sobě není špatný, avšak naschvál neostrá grafika hru maximálně komplikuje.

Akce je překvapivě zábavná. Pozemní palpost se opět může hýbat do stran, navíc přibyla i možnost střílet do více úhlů. Ideální taktikou tedy je z jednoho místa vykropit, co se dá a následně se přesunout o kus dále. Bohužel, naprosto absentuje jakékoliv oživení hratelnosti. Jiného (grafického) prostředí se vzhledem k minimalističnosti nedočkáte, bohužel vám shůry nepřiletí ani žádné power-upy (a pokud ano, pak jsem si jich v LSD grafice nevšiml).

Zdaleka největším problémem je vizuální zpracování. Emzáci nalétávají v hutných počtech, nicméně Buczynski schválně zvolil rozmazanou grafiku a zároveň velké množství efektů, takže ve výsledku hráč bude mít dost značné potíže rozlišit, co je přilétávající raketka a co je reziduum výbuchu jejího kolegy. A pokud pořádně nevíte kam střílet, hratelnost nutně klesá. Tímto směrem by se art hry opravdu vydávat neměly.

Space Rot ovšem je díky svojí grafice zajímavým zážitkem. Stejně tak i autonehoda rovněž být zajímavým zážitkem, což ale neznamená, že ji chceme všichni prožít. Ve finále tak paradoxně nejzábavnější stránkou hry zůstává "read meh" soubor, kde se dočteme perly jako že Cripple Man má největší skóre, porážejíc na hlavu Aids Mana, nebo že "továrna na moč byla zavřena, protože do řeky vypouštěla pudink, k čemu neměla povolení". A ještě mnohem, mnohem více. Obojí samozřejmě ani v nejmenším nesouvisí se hrou. Buczynski by se možná měl přeorientovat na psaní povídek; navzdory jeho ostrovtipu totiž nemůžu jeho herně-vývojářské umění doporučit.