Za zvuků valčíku Na krásném modrém Dunaji se v graficky se v koncepčně minimalistické strategické hře střetávají dvě menší armády. V roli velitele jedné z nich máte splnit velmi primitivní úkol: zničit nepřítele.
Malý prostor a nízký počet lodí však z tohoto na první pohled banálního poslání udělá úkol hodný skutečně geniálního stratéga a taktika. Na malém prostoru se tak rozehrává vesmírná partie šachu.
Skoro bych řekl, že Spatial je hra, kterou si musí z principu zahrát každý milovník Vesmírné Odysey a díla Stanleyho Kubricka. Jediná skladba, která během ní zahraje je totiž onen slavný valčík, který nápadně evokuje tuto filmovou sci-fi klasiku a k vojenským manévrům se až neskutečně dobře hodí. A to i k těm ve Spatial, které jsou barevné, velmi náročné a se sympatickým nádechem minimalismu.
Ve hře proti sobě stojí dvě armády (spíše jednotka lodí) a mezi nimi není nic, jen bílá vesmírná prázdnota. Sem tam se kolem vyskytují i nějaké trosky, asteroidy, nebo jiné překážky, které dávají výhodu krytí, ale jinak nic.
Lodě je možné ovládat jen tak, že jim hráč určí směr pohybu, případně náklon a na koho mají střílet. Vesmírný prostor je totiž trojrozměrný, a tak je velmi jednoduché ocitnout se v situaci, kdy loď letí jinam, než kam střílí. To je vlastně jedinou možnou cestou k úspěchu. Je třeba lodě správně ovládat, určovat jim směr střelby a letu a využívat taktických výhod jednotlivých typů lodí.
To samé však dělá i nepřítel, jehož umělá inteligence není vůbec špatná. Vlastně bych řekl, že je velmi dobrá, protože z prvních deseti misí jsem dokázal vyhrát jen jednu. Obtížnost je vysoká, protože dokonalá orientace v prostoru je v okamžiku, kdy kolem prolétají desítky raket a laserů, dost obtížná.
Celý tento akčně-taktický obraz evokuje tanec barevných plavidel, která se snaží navzájem zničit, ale většina projektilů kvůli bravurním manévrům končí někde mimo bojovou zónu.
Velmi zvláštním prvkem je, že po porážce není možné prohranou misi zkusit znovu. Je prostě ztracená a pokračuje se dál. Když hráč naopak zvítězí, obvykle má možnost vybrat si, kterou misi chce hrát dál. Existují totiž jisté odbočky. Během samotné bitvy je to však vždy stejné.
Mapy se liší většinou jen kosmeticky (a počtem vznášejících se překážek) a zajímavá novinka jsou jen nové typy lodí, které hráč za vítězství dostává. Přesto se mi nestalo, že by mě Spatial nudil. Je to magické. Tak jednoduchá hra a tak zábavná.
Spatial je skvělý výcvikový program, pokud máte rádi armádní taktiku, nevadí vám sci-fi a máte pocit, že strategická část vašeho mozku strádá a zahálí.
Hra je velmi obtížná, ale netyranizuje hráče nekonečným opakováním prohraných bitev. Prostě odsýpá a vše jede dál. Možná právě v tom tkví fakt, že je tak příšerně návyková.
V jednoduchosti je síla, říká se. Spatial k tomu dodává, že je potřeba i trochu umu. V konečném výsledku jsou to pak obrovské taktické orgie.
zdroj: www.youtube.com
