Spherical Vengeance – tak trochu jiný pong

Ale ne, další Pong! Jako bychom je už neznali všechny. I když... moment. Tenhle vypadá nějak jinak, docela zajímavě. A dokonce se to i dobře hraje. Že by už někdo konečně přišel na to, že pouhá kopie nemůže být lepší než originál? Opravdu už někdo udělal z Pongu originální hru? No konečně!

Znáte hru Pong? ...Ehm, špatná otázka. Vlastně jsem se chtěl zeptat, kolik nejrůznějších verzí Pongu jste již hráli nebo alespoň viděli. Určitě nebudu daleko od pravdy s odhadem, že na prstech jedné ruky byste je nespočítali. A to pouze v případě, že s počítačovými hrami nepřicházíte do kontaktu příliš často. Z Pongu se zkrátka stal fenomén, který bezezbytku naplňuje rčení, že v jednoduchosti je síla. Je to jistě právě jednoduchost, jak po stránce herní tak implementační, kvůli které se tolik začínajících programátorů pouští znovu a znovu do vývoje této hry. Stinnou stránkou je ale fakt, že hráči jsou pak zavaleni ohromným množstvím prakticky identických her. I proto vás možná, stejně jako mě, potěší skutečnost, že hra, kterou vám dnes hodlám představit, ač má s Pongem mnoho společného, se dokázala vymanit z okovů svého slavného předchůdce a přinést něco nového.

Jak tedy již bylo řečeno, hra Spherical Vengeance ve své podstatě vychází z klasického Pongu, nicméně herní principy doznaly několika významných změn. Celkem Spherical Vengeance nabízí tři různé herní módy, které se od sebe navzájem značně liší. Prvním z nich je systém „časové“ hry, kdy spolu se svými soupeři hrajete až do vypršení časového limitu. Vítězem se pak stává ten z hráčů, kterému v tomto čase proklouzlo nejméně míčů. Asi jste si všimli, že jsem při zmínce o vašich protihráčích použil množného čísla. Učinil jsem tak zcela záměrně, neboť, narozdíl od klasického Pongu, ve Spherical Vengeance se postavíte až třem protihráčům. V konfiguračním menu hry navíc můžete nastavit, kteří hráči budou hrát, a kteří ne. Nechybí ani volba hry pro dva hráče, kteří případně mohou být doplněni počítačovými soupeři. Ovšem změny nedoznal jen počet hráčů, nýbrž i počet míčů, takže nyní se budete muset vypořádat se třemi.

Dalším módem je tzv. „odpočet“, kdy každý z hráčů začíná se třemi sty body. Tomu, kdo nechá proniknout míč do své branky, se pak tyto body začnou pomalu odečítat až do doby, než se to samé přihodí jinému hráči. Pokud pak takto postižený hráč skončí na nule, vypadává ze hry. Ten, kdo ve hře zůstane jako poslední, samozřejmě vyhrává. Narozdíl od časového módu, v tomto typu hry se nebude hrát se třemi míči, ale pouze s jedním.

Poslední volbou, kterou Spherical Vengeance svým hráčům nabízí, je hra o nejvyšší skóre. V tomto módu proti vám nestojí žádní protihráči. Jediné, s čím bojujete, je váš předchozí nejvyšší rekord. Konkrétně jde o to, dosáhnout co nejdelšího času, po který dokážete úspěšně odrážet přicházející míče. Pokud byste pak byli obzvlášť úspěšní, může se váš rekord objevit i na internetových stránkách hry.

O grafickém zpracování Spherical Vengeance se určitě nedá říct, že by patřilo ke špičce. Grafika hry je poměrně jednoduchá a spíše účelová. Nečekají nás sice žádné speciální efekty, nad kterými by přecházel zrak, ale rozhodně ani nebudeme muset mhouřit oči nad ošklivostí vizuální podoby hry. Jde zkrátka o slušný průměr, který ničím neurazí. I tak se ale setkáme s některými příjemnými vlastnostmi. Například díky využití třírozměrného zobrazení mají hráči možnost nastavit si libovolný pohled na herní scénu, včetně úrovně přiblížení virtuální kamery.

Abych ale jenom nechválil, i do Spherical Vengeance se dostalo pár drobných nedostatků, které by bylo fér zmínit. Asi největším z nich jsou nepříliš schopní počítačoví protivníci, kteří nedokáží dostatečně rychle reagovat na aktuální dění ve hře. Hra se tak stává příliš snadnou a vítězství pak nechutná tak sladce, jak by mohlo. I přesto ale jde o zajímavou a povedenou hru.