Hry od studia Suits n’ Nukes jsou obvykle krvavé, děsivé a pořádně divné. Spime je trošku jiný. Krvavý není a vyloženě bát se u něj také nebudete. Ale pokud jde ale o to, jak moc je divný, tak řekněme, že šílenost zde překračuje běžná měřítka. Ale takové už asi to cestování v čase bude.
Hlavní hrdina se nachází v typickém americkém bufetu plném podivných individuí, kteří sem pravděpodobně přišli na snídani. Již zaplatil a chce odejít. Jenže se mu to jaksi nedaří. Kdykoliv odejde předními dveřmi, vejde těmi zadními. Realita se začíná měnit a on se nachází v podivné časové smyčce.
Jediné, co dává trochu „smysl“, jsou nesmyslné poznámky, které někdo v každé smyčce zanechal. Lidé v bufetu postupně mizí a stávají se z nich nějací duchové. A aby toho nebylo málo, neustále se kolem hrdiny zjevují jakési poletující zelené příšery, které ho hledají. O co jde? Skutečně cestuje časem, nebo si z něj jen někdo utahuje?
Spime je v produkci Suits n’ Nukes opravdu jiný, než zbytek jejich her (např. super děsivý Among The Sheep nebo prapodivný Iron Head). Nebudete se u něj bát, ale jen schovávat pod jídelní stoly, když kolem prolétávají monstra. Stejně tak způsob vyprávění je jiný, založený na opakování pouhých tří místností.
Herně není tak nápaditý jako předchozí hry, to je třeba přiznat. Jde jen o zkoumání okolí a doplňování střípků z děje. Jedinečný styl grafiky a skvělé audio však stále dokážou vytvořit mrazivou atmosféru nejistoty. Jde tak o jakousi jednohubku, kterou schramstnete během dvaceti minut a už se k ní nikdy nemusíte vracet.
