Splatterhouse 3D: Gold Edition – škoda rány, která padne vedle

Na jednu stranu generická střílečka, na druhou stranu intelektuálně nenáročné odreagování se slušnou herní délkou.

Splatterhouse 3D Gold Edition

Jednoduchá „doomovka“, tedy klasická střílečka z pohledu očí hlavního hrdiny s dosti repetetivní hratelností, ale slušnou „stopáží“. Nebuďte však na omylu: Jednoduchá je svým zpracováním a obsahem, nikoliv však svou náročností na hráčovy schopnosti.

Slovo „doomovka“ jsem již neslyšel drahně let. Toto poměrně pěkné přízvisko označující specifický žánr akčních her bylo postupem herní historie vystřídáno jinými jmény, třebaže mnohem méně vhodnými a intuitivními. Dnes se hry tohoto stylu označují prostě jako „akce“, „akční“ či trošku méně obecným anglosaským „FPS“, tedy „first person shooter“. Snad jakoby starý dobrý Doom, který ukázal jiným cestu a sám naznačil či přímo postuloval základní principy stříleček, již byl v dnešní době něčím překonaným. Starou vykopávkou, která nemá dnešním tvůrcům a hráčům již co říct a tudíž není potřeba se k němu stále dokola odkazoval. Já si to nemyslím. Skvělý design, hratelnost a zábava nebudou nikdy archaické pojmy.

Již podle názvu je Splatterhouse 3D, tak jak ho tu nyní prezentuji, v jakési Gold Edici. To zcela jednoduše znamená, že obsahuje dvě části hry, které vyšly, co do času, s nějakým odstupem od sebe, ale nyní jsou v této edici přítomny obě. Autor hry by zřejmě argumentoval, že přítomny jsou hry dvě, ale já si stojím za svým: Jsou tu dvě části jedné hry. Proč? Protože jsou si podobné jako vejce vejci. Dohromady však tvoří produkt s celkem slušně dlouhou herní dobou.

V každé úrovni začínáme pouze s vlastními pěstmi. Lze pak najít baseballovou pálku, motorovou pilu či brokovnici. Když se vám podaří pod návalem hord nechutných zombie a monster zhynout (a věřte, že to nedá velkou námahu), začínáte level od začátku. Trošku mi vadí, že většina monster zemře již po první ráně vaší mocné pěsti a tak procházení nepřáteli zamořené místnosti tak trochu připomíná „masomlejnek“, kdy držíte tlačítko myši a hloupí nepřátelé vám pod ruku přijdou sami. Občas ale narazíte na monstrum, které nelze zabít jen pěstmi, ale je potřeba použít silnější zbraně, či na nepřítele, kterého nelze zabít vůbec, protože po chvíli vždy zase oživne.

S level-designem je u Splatterhouse 3D trošičku potíž. Občas je vyloženě hloupý, ale mnohdy má své ospravedlnění. Místnosti jsou kromě monster plné i předmětů a dekorací a tak nelze zcela vyloženě říci, že hra v tomto směru pokulhává. Klíče, které sbíráte jsou univerzální (lze s jedním klíčem otevřít kterékoliv dveře), ale jsou jen na jedno použití a prostředí hry se celkem pravidelně mění. Jediným opravdu velkým nedostatkem v tomto směru vidím nepřítomnost mapy, která by se často velmi hodila.

Splatterhouse 3D: Gold Edition je pro milovníky akce, to je jisté. Není nijak originální a dalo by se v jistém smyslu říci, že je sterilní. Přesto není úplně špatný. Pro toho, kdo nehledá nic jiného, než slušný prostředek k odreagování v podobě stovek mrtvých monster, není Splatterhouse špatnou volbou. Třebaže oba jeho díly mnoho lidí nedohraje, protože stereotyp, který se brzy objeví, jim to nedovolí, je hra na jisté úrovni doporučeníhodná. Na té úrovni, kdy člověk nečeká od generické doomovky nic jiného, než může skutečně dostat.